Jitka Frýdmanová

* 1954

  • "Důstojníci tu měli manželky, přišly za nimi celé rodiny. V Milovicích bylo celé ruské sídliště. Manželky se tu strašně předváděly. Nepracovaly. Byly velké, tlusté a obalené v kožichu a chodily vykupovat. Směly posílat domů do Ruska pětikilové balíky. Já jsem byla na brigádě v Darexu, to byl obchodní dům. Byla jsem v bižuterii. A tam byly takové sady, paní profesorka bude vědět, náhrdelník, prstýnek, náušnice dohromady. Třeba české granáty nebo tak. Ony to kupovaly na kila. Koupily pět kilo a posílaly to do Ruska, protože měly neomezeně peněz. My jsme je živili. Živili jsme armádu, což se samozřejmě podepsalo na našem hospodářství. Byly strašně nepříjemné, vyvyšovaly se. Vím, že na mě ta Ruska křičela, že umím rusky. Já jsem zarytě mluvila česky. Samozřejmě jsme je měli všichni v žaludku. Křičela na mě, že ví, že se učím rusky, a já jsem jí rozuměla, ale dělala jsem hloupou. Ony takhle nakupovaly, posílaly to dál a vycucávaly tuhle zem."

  • "Tanky pak odjely. Jestli na Prahu, nebo do lesa, nevím. Tady zůstala posádka. Můj táta byl dost odvážný, organizoval tady za Tělovýchovnou jednotu podpisové akce. Já tu mám spoustu materiálů, pak vám to ukážu. Podpisové akce běžely celou republikou, všichni podepisovali, že je tady nechceme, že je to proti deklaraci lidských práv a takové ty věci. Dvakrát byl i v lese za nimi s rezolucí, že je nechceme. Bylo to asi docela nebezpečné. A navíc každý večer mizel někam – nás šetřil, abychom nic nevěděli –, vždycky s kyblíkem, s vápnem, a chodili s ním nějací kluci vašeho věku. On učil, takže nějací odvážní kluci. A psali. Tenkrát byla celá republika popsaná: ‚Jdi domů, Ivane, čeká tě Nataša‘, ‚Moskva tisíc kilometrů‘..."

  • "Nejhorší, co pro mě bylo, když jsme jeli kolem Loun, nevím, jestli to někdo znáte kolem Loun. To je vlastně České středohoří. Jede se tam po okraji kopce, dole je strž, nahoru je kopec a zatáčka. A my jsme přijížděli a před námi vjel tank. Jela celá kolona tanků. A dostal smyk na tu naši stranu. Takhle to vyrovnal a teď jsme jeli a jel další tank. Představa, že poletíme do té strže… Dodnes si pamatuji tu holčičí hrůzu. Ten to naštěstí vybral. Takže jsme dojeli domů dobře."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 05.12.2025

    (audio)
    délka: 48:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V Klánovicích byli sovětští vojáci až do devadesátých let

Jitka Frýdmanová v mládí
Jitka Frýdmanová v mládí
zdroj: Archiv pamětníka

Jitka Frýdmanová, rozená Kinštová, se narodila 9. října 1954 v Žatci. Její rodiče byli učitelé, pamětnice s mladším bratrem vyrůstala v pedagogickém prostředí, které ji významně formovalo. Je pamětnicí invaze vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968. Kvůli otcovým aktivitám v době okupace se Jitka Frýdmanová nedostala na vysokou školu, po absolvování Gymnázia Na Pražačce tak začala pracovat. Po maturitě nastoupila do zaměstnání jako vychovatelka v dětském domově v Klánovicích. Později si dálkově dodělala střední pedagogickou školu. V roce 1977 se vdala a s manželem měli tři děti. Byla účastnicí demonstrací v době sametové revoluce. V 90. letech opustila práci v dětském domově, vystudovala Knihovnický institut v Národní knihovně a stala se vedoucí knihovny v Klánovicích. Tam pracovala až do odchodu do důchodu. V roce 2025 žila v pražských Klánovicích.