Lizzy Dyszkiewicz

* 1927

  • „Oni řekli každému buď doleva nebo doprava a já jsem nevěděla, co to znamená. Měla jsem to štěstí, že kam mě poslali, tak my jsme nešli do těch gas chambers (plynových komor). Oni řekli: 'Ty jdeš doleva a ty jdeš doprava,' já jsem nevěděla, co to znamená, ale kde já jsem byla, to jsme byli mladí lidi. Ti, co byli do plynových komor, to byly matky a malé děti. Oni se nechtěli starat o staré lidi a o děti. Mně bylo nějakých patnáct, šestnáct let a oni mě poslali pracovat do zahrady.“

  • „V Terezíně to nebylo tak hrozné, ale potom vlakem jsme jeli do Osvětimi. Můj otec a moje sestra jeli vlakem a nám v Terezíně řekli, že můžeme jet vlakem a potom se setkáme s mojí rodinou, ale to nebyla pravda. Když jsem já jela vlakem, tak ale můj otec a moje sestra už nebyli naživu.“

  • „My jsme byli moc šťastná rodina, já jsem chodila do školy v Boskovicích, a když přišel Hitler, tak jsem nemohla jít do školy. Musela jsem se stěhovat do Brna a chodit do židovské školy. Já jsem nesměla chodit do kina, já jsem nesměla chodit bruslit, já jsem nesměla chodit se koupat v Červené zahradě v Boskovicích, já jsem nemohla nic dělat, když byl Hitler v Československu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Boskovice, 29.03.2025

    (audio)
    délka: 40:48
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

To nebyla noční můra, to se opravdu stalo

Lizzy v Londýně v dubnu 1952
Lizzy v Londýně v dubnu 1952
zdroj: archiv pamětnice

Lizzy Schwarzová Dyszkiewicz se narodila 11. května 1927 v Boskovicích židovským rodičům Hildě a Mořici Schwarzovým, kteří vlastnili na náměstí obchod s lahůdkami. Po okupaci a vyhlášení Norimberských zákonů musela opustit školu v Boskovicích a několik měsíců navštěvovala židovské gymnázium v Brně. Rodiče přišli o dům s obchodem a v březnu 1942 musela celá rodina nastoupit transport do Terezína. Tam po několika měsících zemřela dlouhodobě nemocná maminka Hilda. Lizzy v Terezíně onemocněla postupně spálou, břišním tyfem a nakonec i encefalitidou. Sestra Kitty byla zavražděna v plynové komoře koncentračního tábora v Osvětimi 6. října 1943 a otec Mořic 28. října 1944. Lizzy odjela do Osvětimi transportem 1. října 1944, prošla několika selekcemi a přestála nejhorší podmínky koncentračního tábora v Osvětimi. Byla vybraná na práci pro letecký průmysl a odjela do Drážďan, kde ji v únoru 1945 zastihlo spojenecké bombardování. Přežila pochod smrti a transport do Mauthausenu, kde se 5. května 1945 dočkala osvobození tábora americkou armádou. Po návratu do rodných Boskovic nastoupila na dvouletou veřejnou obchodní školu do Blanska. V roce 1947 odcestovala na přání své jediné příbuzné, tety Lily, k ní do Londýna. V roce 1950 bohužel teta nešťastnou náhodou uhořela v domě, kde pracovala, a Lizzy zůstala v Anglii sama. Seznámila se s mladým polským válečným zajatcem a utečencem Jerzym Dyszkiewiczem. V roce 1955 se vzali a narodily se jim dvě dcery Caroline (1962 – 2001) a Nicole (1965). V roce 2019 napsal britský historik Ted Bailey knihu o životě obou manželů Přežití a láska: Dvojí útěk před nacisty, která vyšla v českém překladu v roce 2025. Po smrti manžela v roce 2016 žije Lizzy sama v londýnském bytě a ve svých 98 letech je neuvěřitelně vitální (rok 2025).