Michal Chumchal

* 1941

  • ,,Učitelé byli kádrováni, pak přišly čistky. Učitel Hajný, jehož žena na škole zůstala, byl jako starý sokol perzekvovaný natolik, že jezdil jako závozník ze sodovkárny a rozvážel pivo a sodovky po obchodech a hospodách. Druhý učitel, Černoch na Dolních Pasekách, zase spolupracoval s farářem. Pak jezdil a řezal dřevo. Další pan učitel jezdil učit až na Horní Bečvu."

  • ,,Nejhorší bylo, když otec marodil a nevydělával. Měl dluhy, které se musely splácet. Nechtěl jsem chodit do školy, protože jsem musel nosit zalátané gatě a svetry a matka to těžce nesla, bylo to kruté období. Otec zaměstnal v naší dílně matčina bratra Štěpána. Když potom přišlo znárodnění, otec některé stroje odvezl naproti přes cestu, jak je dneska balírna, k sestřenici a tam je schoval ve stodole. Když na druhý den přišel strýc Štěpán, komunista, a stroje v dílně nebyly, říkal: 'Jane, okamžitě to vrať zpátky nebo tě udám'. Takové byly situace i v rodině, no, těžko se na to vzpomíná. Potom přišly exekuce na živnostníky, kteří vše nepřiznali, neodevzdali. Komunisté to dělali tak, že posbírali zbytky z dílen a udělali takové výstavy. Ukazovali pracujícímu lidu, nakolik ho živnostníci okradli."

  • ,,Pak přišlo osvobozování Rožnova. Otec i staříček měli válečné zkušenosti, takže jsme byly jako děcka přesunuty do sklepa, kde jsme měly i nějaké živobytí. Otec vybíral maximálně silné, betonové stropy. Kdyby k něčemu došlo, aby strop vydržel. Tam jsem seděl na vanštroku a pojídal jsem škvarky, protože jsme předtím zabíjeli prase. Když Rusové postupovali od Hutiska a ze Soláně, před sebou hnali zbytky německé armády, většinu tvořili Maďaři s koňskými povozy, trény, které ustupovaly přes kopečky, přes Dolní Paseky na Zubří. Jednu noc u nás ti Maďaři údajně spali, to si nepamatuji. Na druhý den přišli Rusové, ti se u nás usídlili, protože na dvoře postavili americké nákladní auto Dodge, kterým Američané Rusům pomáhali, a to měli plné nakradeného zboží. U nás bydleli nájemníci a ta jejich Zdena byla asi o dva roky starší. Řekli jí, ať si sundá šátek a do něj jí nasypali plno bonbonů. Mně tenkrát nedali nic a od té doby říkám, že je nemám rád. Mezitím jsem pobíhal mezi děly německými, protože ta severní oblast Bačův vrch byla obsazená Němci a jižní strana, tam postupovali Rusové směrem na Rožnov, nešli přímo z Hutiska, ale obchvatem se chtěli dostat do Rožnova. Probíhaly přestřelky, jedna zbloudilá kulka rozbila tašku na střeše, jak se snažili prostřílet přes Rožnov. Když to skončilo, přesunuli jsme se ze sklepa do pokojů. Jedenkrát v noci obrovská rána, naši nás chytili i s peřinami a utíkali jsme do sklepa. Potom se zjistilo, že Němci vyhodili Dolní most. Měli snahu vyhodit i Horní, ale dali tam malou nálož, takže jen uprostřed mostovky byla díra."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Horní Bečva, 16.09.2021

    (audio)
    délka: 03:36:14
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ve Valašském muzeu v Rožnově jsem strávil čtyřicet let života

Michal Chumchal kolem roku 1945
Michal Chumchal kolem roku 1945
zdroj: Archív pamětníka

Michal Chumchal se narodil 9. května 1941 v Hranicích na Moravě, jako starší ze dvou dětí, rodičům Marii a Janovi Chumchalovým. Vyrůstal na Horních Pasekách v Rožnově pod Radhoštěm. Otec se živil jako stolař, matka byla v domácnosti. Zažil osvobozování Rožnova, při němž Sověti málem zabili jeho dědečka. Kvůli otci, živnostníkovi, nebyl přijat na průmyslovku a v letech 1956 – 1958 se vyučil stolařem v Bystřici pod Hostýnem. Roku 1953 komunisté znárodnili otci živnost. Po vyučení pracoval v národním podniku TON, později v komunálním podniku. V letech 1964 – 2004 byl zaměstnán jako stolař a později konzervátor v dílně Valašského muzea v Rožnově. Roku 1966 se oženil, vzal si Janu Barabášovou, v roce 1968 se jim narodil syn. S muzeem spolupracuje dodnes, zabývá se historií Rožnova a okolí. V roce 2021, v době natáčení pro Paměť národa, žil v Rožnově pod Radhoštěm.