JUDr. Jan Choděra

„Na vojnu jsem šel 1. prosince, pak jsem, dejme tomu, tři neděle byl v těch Litoměřicích, takže když jsme to tam schválili tu petici [odsouzení Charty 77], tak jsem tam mohl bejt maximálně tři neděle.“ – „A můžete popsat, jaké to bylo s tou peticí na vojně?“ – „No, především nás pozval politruk, a to byl vynikající člověk, hodnej, poručík Michálek, a řekl nám, že to je špatné a že bychom se my vojáci...“ – „Měli distancovat?“ – „Nebo no, něco takovýho.“

„A pokud se týká toho šedesátého osmého roku nešťastného, tak jsem ho v zásadě prožíval obdobně jako každej jinej. Ale vím zcela určitě, kdo na nás začal bouchat tehdy na té Sázavě, na dveře, a co nám říkal. Vím, že jsem byl v někdejší hájovně Kozince s Pepíkem Štecherem. Seděli jsme takhle u stolu, snad jsme měli puštěný rádio a mluvili jsme a najednou hrozný blížící se hřmot. My jsme se koukali z toho okna – nejdřív hlaveň tanku a za nimi ještě dva nebo tři.“