Konec války nám moc radosti nepřinesl
Stáhnout obrázek
Štefánia Chmelarová se narodila 10. května 1939 v Nové Bystrici na Slovensku. První intenzivní vzpomínky má z konce druhé světové války, když okolí Bystrice často bombardovali a několikrát tudy prošla fronta. V zimě 1944 si v jejich domě zřídili Rusové hlavní štáb a odešli až po Velikonocích. Když jí bylo šest let, zemřela jí maminka. Tatínek pracoval jako truhlář a byl celý týden na stavbách, vychovávala ji tedy její o patnáct let starší sestra. S tou se také v roce 1949 přestěhovala do Bernartic u Javorníku. Vzpomíná si na množství řeckých uprchlíků, kteří utíkali před občanskou válkou a byli často umisťováni právě do pohraničí. Po základní škole se pamětnice začala v místním obchodě učit prodavačkou, školu v Sobotíně v šumperském okrese ale kvůli nedostatku financí absolvovat nemohla. Brzy se vdala a s manželem se přestěhovala na Slovensko, do obce Velušovce poblíž Topolčan, kde žili čtrnáct let a narodily se jim tři dcery. Když v srpnu 1968 vpadla na Slovensko vojska Varšavské smlouvy, pamětnice si myslela, že bude válka. Počátkem sedmdesátých let se s manželem přestěhovala do Tuklat u Českého Brodu. Začala pracovat ve výpočetní pobočce ministerstva dopravy, kde u velkých počítačů pracovala osmnáct let. Jako zarytou odpůrkyni komunismu ji potěšil pád režimu v listopadu 1989, demonstrace a podnikové stávky však sledovala jen zpovzdálí. V roce 1993 odešla do důchodu, přesto ještě dalších pět let vypomáhala v třídírně pošty na Masarykově nádraží a později v Malešicích. Otevřených hranic využívala ke každoročním cestám s vnoučaty po Evropě. Štefánia Chmelarová zemřela v dubnu 2023.
