Zdenko Černíka estébáci zatkli v roce 1949 přímo ve škole
Stáhnout obrázek
Zdenko Černík se narodil 2. září 1932 v Prešově na Slovensku. Otec Ondřej pracoval na finanční správě, matka Věra se starala o domácnost a za války byla nasazena v brněnské továrně na výrobu periskopů. Další děti neměli. Po rozpadu Československa v roce 1938 se Černíkovi museli z Prešova vystěhovat. Za války žili v Brně, kde Zdenko po osvobození ČSR vychodil základní školu a začal studovat na gymnáziu. Se spolužáky a kamarády jezdívali do okolních lesů a stříleli do terčů ze zbraní ukořistěných po válce. Jejich činnost se zradikalizovala po únoru 1948. Před oslavami 1. máje psali na zdi a silnice protikomunistická hesla, rozbíjeli agitační skříňky anebo šířili protikomunistické letáky vytištěné na cyklostylu. Na základě udání byla celá třináctičlenná skupina v létě 1949 zatčena. Černíka estébáci odvedli spolu se třemi spolužáky 29. června přímo ze školy. V brněnských vyšetřovnách v ulicích Příční, Orlí a později i ve věznici na Cejlu, prožil fackování i bití kabelem přes nahá chodidla. Na cele musel pracovat a plést lýkové vložky do bot. Skupinu StB nazvala podle nejstaršího člena Břetislava Janíka. Soud proběhl 1. března 1950 v Brně a za zločiny velezrady, sdružování vůči státu, špionáže, neoprávněného držení zbraní a pobuřování vynesl tresty v celkové výši 58 let a 4 měsíců. Nejvyšší trest dostal Břetislav Janík – 16 let. Zdenko Černík byl odsouzen na čtyři roky. Po odvolání mu Nejvyšší soud v Praze vzhledem k závažnosti spáchaných činů přidal 25. ledna 1951 další dva roky. Trest vykonával v Nápravně výchovném ústavu pro mladistvé v Zámrsku, kde se vyučil stolařem. V listopadu 1952 byl Černík propuštěn s pětiletou podmínkou, týkající se i odejmutých občanských práv (nemožnost studia, získání řidičského průkazu apod.) V únoru 1953 musel narukovat k Pomocným technickým praporům (PTP). Vojenský výcvik prodělal v Mostě, poté byl převelen na důl Julia Fučíka v Ostravě, kde ho za 2 hodiny „vyškolili“ na havíře s osobní normou 7,5 tuny narubaného uhlí denně a s jedním volným dnem za měsíc. Později se stal důlním zámečníkem. Po vojně Černík mohl vystudovat večerní dřevařskou školu v Brně, když mu manželčin známý za úplatek vymazal záznam v trestním rejstříku. Pracoval pak u Jihomoravských dřevařských závodů v Brně. Do KSČ nikdy nevstoupil, avšak na začátku normalizace v roce 1970 byl členem podnikové prověrkové komise, která hodnotila individuální postoj zaměstnanců k sovětské okupaci ČSSR. Zdenko Černík se v roce 1990 stal členem Konfederace politických vězňů. Byl oceněn jako účastník protikomunistického odboje.
