Jesús Ángel Carrasco González

* 1932

  • „Jedním z úspěchů, které mimo jiné Centrum dosáhlo, bylo to, že když jsem mu předsedal, spolu s Maríou Conellas, velkou bojovnicí Centra, jsme s americkou ambasádou zajistili možnost odjezdu mnoha kubánských rodin, které byly ve Španělsku a nemohly do Spojených států. Podařilo se nám dosáhnout, pokud si dobře pamatuji, odjezdu asi 600 kubánských rodin do USA. Jen na základě debat s americkým velvyslanectvím. Byl to obrovský úspěch. Ale velká část lidí, co odešli, byli členové Kubánského centra a to se tak ocitlo samo bez příjmu. A tehdy začalo pro Kubánské centrum těžké období, nemělo silnou pozici.“

  • „Odešli jsme z Kuby a jako odvetu proti našemu odjezdu propustili mou matku a rodiče mé ženy až po osmi letech. A to díky Marianovi Sambrizovi ze španělského velvyslanectví, kterému se podařilo dostat moji matku, sestru mé matky a matku a otce mé manželky ven, a podařilo se jim odjet do Španělska v rámci repatriace. Byl to Mariano Sambriz, kdo to dokázal. A když moje matka přijela sem do Španělska, zvládla dojet jen díky nadšení, že uvidí znovu své děti a vnoučata, protože už v té době měla hodně pokročilý nádor. Vydržela tu pro mě jen 28 dní. Byla ve strašném stavu, když přijela. Higinio González Mayo, o kterém jsem už vyprávěl, nám poskytl peníze na skvělého chirurga, který by ji odoperoval. Otevřeli jí břicho a znovu ho zavřeli, nedalo se už vůbec nic dělat. Vydržela pro nás 28 dní od chvíle příjezdu. Tři hodiny před smrtí ležela v naší posteli a vedle byla palanda, na které jsme hostili další Kubánce, když do Španělska přijeli. A moje matka si, jen tři hodiny předtím, než zemřela, dělala legraci ze svých vnoučat. Proto někdy, když si z něčeho dělám legraci, říkám, že jsem to zdědil po matce, není v tom nic víc, musím s tím být prostě a jednoduše šťastný.“

  • „Jesús Cor a já jsme měli na starosti údržbu automatických přístrojů na nápoje, a to jak chlazení, tak automatizovaný proces, který když jste hodili dovnitř minci, vám vydal lahev, bylo jich několik modelů. Protože tyhle přístroje byly nainstalované i ve školách, institucích a vojenských střediscích, měli jsme stroje i v El Morro a La Cabaña. Jednou mi řekli, že mám jet zkontrolovat jeden nefunkční automat v La Cabaña, a tak jsem tam musel jet, abych ho opravil. Přijel jsem tam, vybalil svoje nástroje a tak dále. Procházel jsem tam několika ponurými chodbami a v nich jsem slyšel ze samotek, ačkoliv jsem ty samotky nikdy jako takové nenavštívil, výkřiky „Viva Cristo Rey“, „Viva Cuba libre“, a to nejen jednou. Pokaždé, když jsem procházel kolem, jsem slyšel ty výkřiky a pak štěknutí střely, a bylo mi jasné, že právě někoho zastřelili.“

  • „Začal jsem pracovat v kavárně a restauraci, která byla přímo před budovou Audiencia de la Habana [současný Justiční palác]. Majiteli této restaurace byli Anxo Ramón a Amancio García, Asturané, z vesnice poblíž, kde žila moje matka. Pracoval jsem tam, pracovali jsme v kavárně a restauraci a museli jsme podávat snídaně Audiencii, prokuratuře a soudům. Přesně tam dorazil i Fidel Castro, položil mi ruku na rameno a řekl ‚Flaco‘ [Hubeňour], řekl jsem ‚Jejda, jak se máš, Fidele‘ a vedli jsme krátký rozhovor, a on řekl ‚no, však víš‘. Měl na sobě svou bezvadnou bílou guayaberu [typická košile pro horké podnebí] a byl dobře upravený, ale v pase měl německého Rugera [pistoli] a chtěl, abych mu ji já nebo některý z mých kolegů schoval vzadu ve skladišti, protože nemohl vstoupit do budovy Audiencie se zbraní, a pak tam ta pistole zůstala. Byli tací, kteří říkali, že to bylo z důvodu, že nesměl do budovy Audiencie se střelnou zbraní, jiní zas říkali, že patřil k mafii, což byla očividně pravda, ale nemám pro to důkazy. A tak to nechávám jako příhodu s otazníkem.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Madrid, 26.09.2020

    (audio)
    dĺžka: 01:49:24
Celé nahrávky sú k dispozícii iba pre prihlásených užívateľov.

AI asistent Memory of Nations
Prebáda tisíce príbehov pamätníkov

Objavte nový spôsob, ako používať Archív Memory of Nations. Pýtajte sa na témy, udalosti, miesta alebo skúsenosti, ktoré vás zaujímajú. AI asistent prehľadáva prepisy rozhovorov s viac ako 30 000 hodín nahrávok rozhovorov a vyhľadáva relevantné spomienky naprieč archívom. Nemusíte poznať meno pamätníka ani vedieť, kde hľadať. Stačí položiť otázku vlastnými slovami.

Položte otázku
beta

Cítím stejnou náklonnost k těm, co opustili Kubu, jako k těm chudákům, co na ní zůstali, ale rozhodně ne k těm, kteří si Kubánce podrobují

Carrasco González Jesús Ángel
Carrasco González Jesús Ángel
zdroj: Post Bellum

Jesús Ángel Carrasco González se narodil v Havaně na Kubě 6. dubna 1932 a vzpomíná na šťastné dětství a dospívání ve čtvrti Cerro. Tam začal jako velmi mladý pracovat v místní trafice a později v restauraci před budovou, kterou je dnes Justiční palác v Havaně, a kde se krátce před Kubánskou revolucí setkal s Fidelem Castrem. Později začal pracovat ve společnosti Coca-Cola jako vedoucí údržby prodejních automatů na nealkoholické nápoje. V roce 1961 musel narychlo opustit Kubu se svou rodinou, když se dozvěděl, že byl proti němu kubánskou rozvědkou G2 podepsán odsuzující dokument za poskytování podpory příslušníkům Druhé národní fronty v Escambray [SFNE]. Přestože je jejich příbuzní ve Španělsku přijali s otevřenou náručí, první roky ve španělské Asturii byly velmi těžké. Později se za prací přestěhovali do Madridu, kde se Jesús aktivně účastnil činnosti španělského Kubánského centra, kterému čtyři roky předsedal a z nějž pomáhal řadě kubánských rodin ve španělském exilu.