Alena Brádlová

* 1944

  • „Pak měli shromáždění tady v kině a my jsme jeli z té soutěže rozjásaní a teď jsme jim měli zpívat, prostě jsme museli. A zazpívali jsme ovšem tento program, se kterým jsme vyhráli. A končili jsme: ,Smutně svítí hvězdy na mou malou zem.’ Ruští vojáci tleskali, protože to byla známá písnička ruská. Slovům nerozuměli, ale naši soudruzi… bylo zle. To si pamatuju tenkrát, jak křičeli, jak můžu vůbec učit, a vlastně zásluhou ředitele, který byl straník – a uznávaný straník Rudolf Horáček, který pak řekl, že jsem mladá kantorka pomýlená a nepochopila jsem tuto pomoc, tak jsem mohla učit dál.“

  • „Tatínek tedy, když mi byl rok, tak bohužel zahynul při havárii silniční, takže potom už se mamka snažila továrnu udržet se svým společníkem. Mně byl rok, když jsem ztratila tátu. A dlouho se tam nenadřeli, v roce 1948 byly všechny továrny a soukromníci, kdo soukromě pracoval třeba v zemědělství, byli znárodněni. Prezidentem se stal Klement Gottwald a začala doba komunistické sféry.“

  • „Že mě vždycky překvapilo, když zahoukaly sirény, a mně ještě nebyl ani rok, několik měsíců, tak měla [maminka] připravenou už láhev s mlékem, v teplé dece zabalenou. Hodila mě do kočárku a utíkala se mnou po silnici kozákovské, kde už se skrývali lidé pod břehem, pokud ta letadla, která přelétávala nad Semily, tak to pouštěla většinou na továrny, a proto vždycky do přírody se běželi schovat.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Semily, 22.11.2024

    (audio)
    délka: 01:13:05
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ten smích a pláč najednou, to mě nabíjí

Alena Brádlová v mládí
Alena Brádlová v mládí
zdroj: archiv pamětnice

Alena Brádlová, rozená Kuželová, se narodila 26. února 1944 v Semilech a jako miminko zažívala bombardování na konci války. Vyrůstala v továrně, kterou zakládal její otec. Ten bohužel zemřel, když jí byl rok, a továrnu vedla maminka se společníkem. Po nástupu komunistů jim byla továrna zabavena. Odmala milovala zpěv a chodila do sboru. Vystudovala pedagogickou fakultu a nastoupila jako učitelka na základní školu v Semilech. Zde v roce 1964 založila dětský soubor, z něhož následně vznikl sbor Jizerka, který hraje dodnes. Nebyla v komunistické straně a během komunismu se musela potýkat s různými překážkami. Po pádu komunismu začal sbor ve velkém koncertovat po světě a navštívili i Ameriku nebo Japonsko. V roce 2024 žila v Semilech.