Věra Blažková

* 1919

  • „Já jsem říkala: ‚Pane předsedo, kdo [ten hotel] koupí, když je znárodnění na spadnutí?‘ No a on se zarazil: ‚No tak, nějak to uděláme.‘ Znárodnění přišlo za tejden. ‚Jelikož se o barák nestaráte,‘ což nebyla vůbec pravda, ‚tak ho znárodňujeme.‘ A tak ho sebrali bez koruny. A tak potom mamince z milosti dávali sto padesát korun měsíčně. Ale mně se jednalo nejvíc o to, aby měla pojišťovnu, doktora, protože kdyby musela do nemocnice, tak by na to nebylo peněz. Tak jsme byly dvě doma, a to zas někomu nebylo dobrý, že se prý flákám doma.“

  • „Takže to bylo moc hezký, to nám [pan učitel] o tom Rusku vypravoval, jak tam bojovali a jak se probojovali až do toho Vladivostoku, když už bylo po [první] válce, a museli tam čekat, až tam pro ně nějaká velká loď přijela a zavezla je domů.“

  • „Tatínek přechodil chřipku a nějak se mu to vrazilo do hlavy a umřel. Takže maminka zůstala na to sama a dvacet let podnik sama vedla. A to nebylo tak jednoduché, když byla sama na ty lidi, a tak jsem ji ani nechtěla opustit, když jsem viděla, že maminka by tam byla úplně sama. No a v devatenácti jsem se vdávala.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Letohrad, 05.03.2014

    (audio)
    délka: 01:01:55
    nahrávka pořízena v rámci projektu Soutěž Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Náš hotel byl pro mé rodiče celý život. Pak ho sebrali komunisté

Svatební foto Věry Blažkové z roku 1938
Svatební foto Věry Blažkové z roku 1938
zdroj: Archiv pamětnice

Věra Blažková se narodila v rodině živnostníků Forchových v Letohradu (tehdy Kyšperk) 3. srpna 1919. Její otec do roku 1929 provozoval restauraci na náměstí, později hotel v blízkosti nádraží, který dodnes nese název U Forchů. Do jejího šťastného dětství zasáhla předčasná otcova smrt roku 1933. Od té doby matka provozovala hotel sama, s pomocí své dcery a personálu. Po ukončení měšťanské školy Věra absolvovala jeden rok ve škole pro dívky, vedené řádem voršilek v Jeseníku (tehdy Frývaldov). Chtěla studovat na učitelském ústavu, ale matka potřebovala její pomoc v hotelu. Roku 1938 se provdala za učitele Jiřího Blažka z Letohradu. V době protektorátu byla oficiálně vedena jako zemědělská dělnice na statku v Lukavici, aby unikla nucenému nasazení. Roku 1943 se manželům Blažkovým narodil syn Václav a o tři roky později syn Jiří. Po nástupu komunistů k moci roku 1948 hotel U Forchů nejprve přišel o veškerý personál a matka s Věrou všechnu práci obstarávaly samy. Začátkem padesátých let byl znárodněn ve prospěch Československých drah. Po matčině smrti roku 1957 Věra nastoupila do zaměstnání, nejprve jako prodavačka v železářství a poté jako pokladní na nádraží. Oba synové měli kvůli svému živnostenskému původu problémy dostat se na vysokoškolské studium, ale Václav nakonec vystudoval strojírenství a Jiří ekonomii. Syn Václav v dospělosti tragicky zahynul při autonehodě.