Trojnásobný mistr republiky nesměl závodit
Stáhnout obrázek
Jan Blažíček se narodil 11. února 1928 v Polničce na Vysočině. Otce nepoznal, matka vedla hospodu založenou svým otcem. Po ukončení základní školy v Polničce v roce 1942 Blažíček studoval na obchodní akademii v Praze. Zažil atmosféru heydrichiády, byl i svědkem obklíčení kostela Cyrila a Metoděje, kde se skrývali atentátníci. Po uzavření školy byl nasazen na polní práce. V té době se jako spojka zapojil do partyzánského hnutí v brigádě Jana Husa, velel mu později nechvalně proslulý komunistický vyšetřovatel Pich-Tůma. Obchodní akademii ukončil maturitou v červnu 1948. V únorových dnech vládní krize se zúčastnil studentského pochodu na Hrad za prezidentem Benešem, kdy demonstranty podporující demokracii rozehnali příslušníci Lidových milicí. Blažíček zamýšlel dále studovat na prestižní hotelové škole ve švýcarském Lausanne. Kvůli živnostnickému původu nedostal však od komunistických úřadů patřičné povolení. Byl tehdy vynikajícím sportovcem – atletice se věnoval ve Spartě Praha, běhu na lyžích v SK Nové Město na Moravě – třikrát se v této disciplíně stal mistrem republiky. Pokusil se tudíž studovat na tělovýchovném institutu a poté na vysoké škole ekonomické. Kvůli svému třídnímu původu však opět neuspěl. Až do roku 1949, kdy narukoval na vojnu k Pomocným technickým praporům (PTP), pracoval v již znárodněné rodinné hospodě. Na vojně rubal uhlí v dole Gottwald na Kladně. Po návratu do civilu se oženil a pracoval na pile. Provokatér StB, vesnický soused František Mokrý, podnítil Blažíčka a jeho kamaráda k založení protistátní skupiny. Byť skupina neprovedla žádnou akci, Blažíčka poprvé zatkli na podzim 1952. Po výslechu byl propuštěn, ale po druhém zatčení, v dubnu 1953, skončil ve vazbě ve Žďáru nad Sázavou a posléze v zostřené samovazbě v Jihlavě. Veřejný soud proběhl ve Žďáru nad Sázavou. Kamarád Břečka od něj odešel s jedenáctiměsíčním trestem, Blažíček s třemi léty odnětí svobody. Byl poslán na Jáchymovsko, kde v lágru Prokop zpracovával dřevo na výdřevu šachet. V lágru prožil epidemii úplavice (zasáhla dva a půl tisíce vězňů), zaviněnou nekvalitním jídlem. Po osmnácti měsících byl na základě amnestie propuštěn. Nejprve nakládal vagony na žďárském nádraží, potom až do důchodu pracoval u Státních lesů. I po návratu z vězení Jan Blažíček nadále patřil ke špičkovým sportovcům a jako naprostý amatér běžně porážel republikové reprezentanty v běhu na lyžích. Nikdy mu však nebylo povoleno startovat v zahraničí. Díky své sportovní reputaci přesto navázal kontakt se západními, především finskými běžci, kteří jezdívali na soutěže do Krkonoš či do Vysokých Tater. Kvůli těmto stykům na něj StB několik let vedla spis „Jan“ a jednou mu nabídla spolupráci s odměnou – výjezdem na Západ, což odmítl. Na Západ se poprvé dostal až v době politického tání v roce 1969, kdy se zúčastnil slavného Vasova běhu ve Švédsku. V jedenačtyřiceti letech skončil na devadesátikilometrové trati (mezi 12 000 účastníky!) na 40. místě. Po pádu komunismu získal ocenění jako účastník protikomunistického odboje.
