Petr Arnet

* 1947

  • "Ten byl pracovitý, tak jsem mu dával tu nejhorší práci a on to skutečně dělal dobře. A on mi říkal, ten ředitel: 'Hlavně mu dávej nějaké odměny, hodně peněz.' On byl pracovitý, takže jsem měl důvod mu dát vždycky nějakou odměnu, tak on byl spokojený, já byl taky spokojený, akorát jsem na to upozornil ty ostatní lidi, ať si dají pozor na pusu."

  • "Tak zbraně měli všichni, ale to bylo takové divadlo, aby lidé dostali strach. Takže všichni ti vojáci měli samopaly a brašnu s prázdnými zásobníky. Ale to jsme nevěděli, to jsme se dozvěděli, až když na to přišel čas, že v těch autech byly bedýnky už s ostrými náboji, vezli jsme je. Na to musel být vydán speciální rozkaz, protože ostré náboje byly v nějakém skladě munice a tam se jen tak nikdo nedostal, to bylo pod několika podpisy a pečetěmi."

  • „Na mně zanechalo největší dojem v roce 1969, když jsme byli vysazeni uprostřed takových těch nejhorších půtek. Příslušníci VB s bílými helmami obušky mlátili lidi. A těmi stříkačkami z vodních děl přehrazovali vstup dalších demonstrantů z postranních ulic na Václavské náměstí. A ti vojáci byli z propagandy tak zblblí, že mně vadilo, že jinak docela slušní kluci si dělali legraci z toho, jak lidi padají, že jim podrážejí nohy tím vodním dělem. Tak jsme měli spíš z toho strach, aby se nepřidali k policajtům a nechtěli je mlátit taky.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 04.11.2025

    (audio)
    délka: 01:35:17
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Praha, 24.11.2025

    (audio)
    délka: 59:43
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V roce 1969 přišel rozkaz použít ostré náboje

Maturitní fotografie, cca 1963
Maturitní fotografie, cca 1963
zdroj: Archiv pamětníka

Petr Arnet se narodil 23. června 1947 v Praze. Jeho otec Emil Arnet byl zaměstnancem Rady československého cukrovarnictví, po únoru 1948 komunisté podnik znárodnili a otec celý zbytek života pracoval v dělnických profesích. Pamětníkův děd Augustýn Bouška zase přišel o mlékárnu a pavlačový dům, který vlastnil. Petr Arnet vyrůstal na Malé Straně, vystudoval Smíchovskou střední průmyslovou školu a v roce 1967 nastoupil na vojnu. Tam prožil okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Jako voják byl v pohotovosti a v týdnech po okupaci pomáhal složkám Veřejné bezpečnosti udržovat v zemi pořádek. O rok později, v srpnu 1969, byl nasazen do složek zasahujících proti demonstrantům. Podle jeho svědectví přišel rozkaz rozdat vojákům ostré náboje, což jako velitel čety navzdory hrozbě prokurátora odmítl. Kvůli události byl vyšetřován. Po vojně pracoval v OPBH a později v Tuzexu. Ještě za socialismu vystudoval práva, oboru se věnoval po sametové revoluci. V roce 2009 ho postihla mozková mrtvice, po které ochrnul na část těla a přestal vykonávat své zaměstnání. V roce 2025 žil v Praze.