Urban Albert

* 1929

  • „Přišel jednou ráno. Už se trochu rozednívalo a my jsme měli takového malého pejska a ten byl hrozně dotěrný. Ten pejsek štěkal a štěkal a já jsem vyšel ven a byla ještě tma a říkám: ,Tam někdo ide k nám.‘ Ideme se podívat a Ignác! Takovej ruskej kabát. Jak přišel, tak jsme mu to honem venku vysvlékali. Bylo to plný vší. Mamička ho hned oblékla. Vela jich tak přišlo. Čo si pamatuju, tak z druhej svetovej války se jich jenom v okolí nás nevrátilo asi pět nebo šest. Náš súsed se nevrátil, pak od tatínkovy sestry kluk a ještě další súsed a dvaja bratři Morongovi. Ti, kteří narukovali před bratrem, tak se skoro ani jeden nevrátil.“

  • „Po válce, jak Němci odešli, tak toto ostalo všechno prázdný. Tady byli Bulhaři, Rumuni. Tady v pohraničí bylo hrozně moc různých lidí. Československá vláda zjistila, že všude po světě je hrozně moc Slováků. Oni to po tom světě obešli a říkali, že kdo chce, může jít do Československa. Ještě z letadla vypouštěli letáky. Co nám všechno dají, jak nás tam ošidili. Lidi se sebrali. Nejprve sem šli na práci, pak se vrátili a odešli s rodinama. V roce 46 šli první lidi s rodinama. Dostali hospodářství, kus pola a dobytek, ale pak jim to stejně všechno sebrali. Za rok přišli, že kdo chce jist, tak ať si napíše, a už nepojede na svou pěst, ale transportem.“

  • „Nad náma byl kopeček a na něm se kluci a holky vždycky po obědě scházeli. Kecali, kecali a najednou si vzpomněli, že by si měli udělat nějakou zábavu. Někoho poslali pro nějakého muzikanta a hrálo se a pilo. Tak se tam lidi bavili. Třeba si poslali nějakého mladšího kluka, aby zašel tam a tam pro holku. Aby poprosil její rodiče, že ho poslal její nastávající. Lidé se tam znali, tak ji pustili.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Staré Město, 05.05.2015

    (audio)
    délka: 01:47:18
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Z Rumunska do moravského pohraničí

Urban Albert
Urban Albert
zdroj: archiv pamětníka

Urban Albert se narodil 11. května 1929 v Gemelčičce (rumunsky Făgetu) v Bihorsko-salajské oblasti v severozápadním Rumunsku. Patřil mezi místní komunitu Slováků, kterých v této oblasti tehdy žilo kolem 40 tisíc. Jeho bratr za války narukoval do maďarské armády a několik měsíců poté strávil v zajateckém táboře v Sovětském svazu. I Urbana Alberta ve čtrnácti letech povolali do maďarské předvojenské organizace Levente, která sloužila pro přípravu chlapců do maďarské armády. Naštěstí válka skončila dřív, než ho povolali na frontu. Po válce celá početná rodina reemigrovala do Československa a usadila se v pohraniční obci Hynčice pod Sušinou a později ve vedlejších Chrasticích. Urban Albert pak až do penze pracoval na místním státním statku. Dnes žije ve Starém Městě a je jedním z nejstarších slovenských reemigrantů z Rumunska.