Olga Adámková

* 1932

  • „Vím, že to viděla máma a byla z toho hrozně smutná, protože v Doloplazech byl nějaký krejčí a oni se dali k Němcům. A měli jedno jediné dítě, které šíleně trpělo, protože muselo chodit do německé školy, německy neumělo a němečtí kluci ho mlátili. A protože byli de facto kolaboranti, tak se potom vrátili a kluk chodil někde po Dolním náměstí [v Olomouci], uklízel tam a byl označený jako kolaborant. Přitom ten kluk k tomu přišel úplně nevinně blbostí svých rodičů.“

  • „Tak to jsem se dozvěděla teprve teď, že já jsem narkoman od dětských let. Dozvěděla jsem se to teprve nedávno v televizi. U nás v baráku bydleli nějací Syroví. Ta Dana dělala ve Farmakonu a nosila nám čokolády. Ty čokolády teda za moc nestály, byly takové světle šedé barvy, chuti taky nevalné. No, ale ono nic jiného nebylo. Tak my jsme se těmi čokoládami cpali. A onehdá jsem se dozvěděla, že to byly čokolády pro německé letce a že v tom tam byl nacpaný pervitin. Tak já coby dítě jsem požívala pervitin.“

  • „A potom, když přišli Němci, my jsme samozřejmě chodili s bráchou do školy. Tenkrát se tomu říkalo Nové Hodolany, dneska je to Hálkova. Samozřejmě my jsme chodili sami, ale 15. března šla máma s námi. Došli jsme k silnici, nemohli jsme přejít, protože po Masarykově třídě od nádraží jely německé tanky s černými tankysty navrchu. My jsme tedy nemohli přejít a vedle nás stáli Němčouři. 15. března sněžilo a ti Němčouři byli v bílých podkolenkách a samozřejmě nadšeně hajlovali. To byli ti takzvaní hodní Němci, které jsme potom odsunuli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Olomouc DS Chválkovice, 12.07.2021

    (audio)
    dĺžka: 02:31:15
    Zaznamenané v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky sú k dispozícii iba pre prihlásených užívateľov.

AI asistent Memory of Nations
Prebáda tisíce príbehov pamätníkov

Objavte nový spôsob, ako používať Archív Memory of Nations. Pýtajte sa na témy, udalosti, miesta alebo skúsenosti, ktoré vás zaujímajú. AI asistent prehľadáva prepisy rozhovorov s viac ako 30 000 hodín nahrávok rozhovorov a vyhľadáva relevantné spomienky naprieč archívom. Nemusíte poznať meno pamätníka ani vedieť, kde hľadať. Stačí položiť otázku vlastnými slovami.

Položte otázku
beta

Já jsem soudruhem nikdy nebyla

Olga Adámková, 50. léta
Olga Adámková, 50. léta
zdroj: Soukromý archiv Olgy Adámkové

Olga Adámková se narodila 15. dubna 1932 v Olomouci. Otec Josef Adámek pracoval u Československých státních drah, matka Ludmila se starala o domácnost. Její o čtyři roky starší bratr Lubomír zemřel v roce 1943. Olga se 15. března 1939 stala svědkyní příjezdu nacistických okupačních vojsk do Olomouce. V dětství se přátelila s židovskou dívkou, která později zmizela v transportech do koncentračních táborů. Ve městě pociťovala nevraživost mezi českými a německými dětmi. V neděli 17. prosince 1944 slyšela explozi bombardéru B-24 Liberator v okrajové části Olomouce. Konec války prožila v Doloplazech na Prostějovsku, kde viděla přímé bojové akce. Jako cvičenka se zúčastnila XI. všesokolského sletu v roce 1948. Po válce vystudovala gymnázium a vysokou školu pedagogickou. Od roku 1954 třicet pět let vyučovala na různých základních školách v Olomouci a přilehlém okolí. Opakovaně odmítala členství v komunistické straně. V roce 1968 se angažovala v protiokupačních protestech, za což byla později potrestána přeložením na základní školu mimo Olomouc. Po svém penzionování ráda vypomáhala jako zástup na mnoha olomouckých školách.