Alena Marková

* 1947

  • „Manžel tam měl už domluvenou práci u nějaké italské firmy, která asfaltovala silnice. Já měla pracovat v obchodě na pokladně, ale nezůstala jsem tam, protože jsem se vrátila domů za adoptivní maminkou. V tom vlaku, kterým jsme jeli z Frankfurtu do Chebu, jsme seděli jenom my dva. Všichni Němci, kteří v té době odjeli do Německa, tam zůstali a nikdo se do Československa nevrátil. I celníci nám říkali, kam jedeme, že jsme jen sami v celých vagonech.“

  • „Táta to neměl lehké, protože za ním na výbor chodili Češi žalovat, že se maminka schází s Němci, ať si udělá pořádek. Maminka mu říkala: ‚To jsou moji rodiče, a než půjdou na odsun, budu za nimi chodit. Ty také chodíš ke svým. Já se svých rodičů nevzdám.‘ Chodila za maminkou na návštěvu, i když chodili žalovat. Teta byla mladá, a protože byla Němka, musela nosit bílou pásku. Říkala, že byli jak poznamenaní – Židi nosili žluté a Němci bílé pásky. Jednou potkala mladé kluky, kteří se jí líbili, a styděla se, tak si pásku sundala a dala si ji do kapsy. Když prošli pryč, znovu si ji nasadila. Táta za ní šel a řekl jí, ať mu to nedělá a pásku nosí.“

  • “To mi vyprávěla, že když přišla k nim a zaťukala, vzali ji dovnitř. Schovali ji a pomohli převléct do něčeho jiného. Ten její oblek potom spálili někde v komíně nebo v kamnech, nevím. Ten vězeňský úbor, co měla na sobě, byl už napůl rozpadlý. Byla zima a ošklivé počasí, když přišla, tak ji převlékli. Dali jí najíst a zabalili jídlo, které si potom vzala s sebou na šachtu.”

  • Celé nahrávky
  • 1

    Svatava Podlesí, 02.12.2025

    (audio)
    délka: 01:15:14
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kvůli adopci se mi ve škole často posmívali

Alena Marková, Svatava, rok 1964
Alena Marková, Svatava, rok 1964
zdroj: Archiv pamětnice

Alena Marková, rozená Landergottová, přišla na svět 8. dubna 1947. Biologická matka ji dala ihned po porodu k adopci, protože neměla v náročné poválečné době sílu vychovávat dceru sama. Biologický otec byl po válce s celou rodinou odsunut do Německa a o narození dcery nevěděl. Své adoptivní rodiče považovala Alena Marková za vlastní. Základní školu navštěvovala ve Svatavě, kde právě kvůli osvojení často čelila posměškům spolužáků. Později se vyučila v oboru prodavačka - skladnice. Následně si doplnila vzdělání na pokladní a později působila jako inventurní vedoucí, přičemž jezdila na kontroly po celém okrese. V srpnu 1968 byla s manželem na dovolené u sestřenice v Německu. Z rádia se dozvěděli o invazi vojsk Varšavské smlouvy. Manžel se do Československa nechtěl vrátit, ale Alena Marková nemohla nechat svou matku doma samotnou. Po návratu do Svatavy viděli, jak se na polích a loukách povalují sovětští vojáci a místním denně lepili na ploty letáky o kontrarevoluci. V následujících letech, navzdory omezením cestování v době totality, jezdila Alena Marková za rodinou do Německa. Domů jí chodili policisté na kontroly, zda neprodává majetek a neplánuje emigraci. Nikdy to však neměla v úmyslu. V 80. letech se setkala s Naděždou Nikišinou, sovětskou vězeňkyní ženského koncentračního tábora, která přijela do Svatavy na pietní akci. Nabídky ke vstupu do KSČ pamětnice odmítala a nikdy do strany nevstoupila. Po sametové revoluci začala podnikat a otevřela si vlastní obchod Kovo. V době natáčení v roce 2025 žila Alena Marková ve Svatavě-Podlesí.