Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Giovanni Tanconi (* 1937)

Preveslao sam Jadran prateći zvijezde

  • 1937 rođen u talijanskoj obitelji u Rovinju

  • ide u školu u Rovinju

  • strastveni sportaš

  • bježi preko granice i odlazi u Francusku

  • puno radi i otvara svoj restoran

  • krajem sedamdesetih vraća se kući u Rovinj gdje i danas živi

Tanconi Giovanni

Rođen je 1937. u talijanskoj obitelji u Rovinju. Imao je dva brata i sestru.  Majka je radila u tvornici za preradu ribe „Mirna“ a kasnije i u tvornici duhana Rovinj. Svog oca, Giovanni nije nikada upoznao. Osnovnu školu išao je u Rovinj. 4 sata je pohađao školu a 4 sata je radio u galeriji kod rovinjskog slikara, Maci Toni kako bi izučio zanat.

Otac i brat otišli su u partizane i sudjelovali prilikom Romelovog povlačenja. Brat Franco bio je najmlađi partizan u državi. Otac je preminuo u Vodnjanu 1943. jer su ga sa suborcima uhvatili fašisti boreći se na Limskom kanalu protiv Romela. U Puli im je suđeno  te su streljani. Stariji brat mu je bio u partizanima u Gorskom kotaru.

Sa 15 godina Giovanni je izučio zanat. Majstor ga je tri godine prehranjivao u školi.

Giovanni je bio sportaš, bavio se plivanjem, veslanjem, vaterpolom, košarkom, boksom... Život je tada bio katastrofa i puno mladih je bježalo preko granice. Sa 19 godina, Giovanni sa kolegama sportašima bježi preko Jadrana u čamcu do Italije gdje su ih ribari spasili. Došli su barčicom do Venezie pa su završili u izbjegličkom logoru San Saba. U taj logor tisuću ljudi dnevno je dolazilo iz područja Jugoslavije.

Odlazi u Francusku gdje započinje novi život. Tek kada je došao u Francusku saznao je da su išli za njima na more da ih vrate jer su se bojali reakcije vlasti. Neki u veslačkom klubu u Rovinju imali su neugodnosti i problema zbog toga. Nakon bijega prvi put se vratio kući u Rovinju nakon 13 godina.

Živio je u Parizu. Puno je radio(prao je čaše 4 godine ali je polako napredovao u servira pa sve do šefa) ali je i život bio perfektan.

Sa ušteđevinom otvorio je svoj restoran u ulici Rue de Bosssi 5, Paris. Restoran je postao popularno mjesto za javne i slavne osobe. (glumci, političari, pjevači i  umjetnici).

Svjedočio je u slučaju afera Marković skupa sa glumcom Alan Delonom.

1972. prvi put nakon bijega vraća se u Rovinj kao turista i tu upoznaje svoju buduću suprugu. 1977 vraća se u Rovinj gdje i danas živi. Bavi se slikarstvom.

 

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Iron Curtain Stories

  • Příbeh pamětníka v rámci projektu Iron Curtain Stories (Igor Jovanović)