Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Josef Všetula (* 1930)

• narozen 11. srpna 1930 v obci Vnorovy na Hodonínsku

• na přelomu let 1953 až 1954 vyslán v rámci vojenské služby do poválečné Koreje

• po svém návratu se oženil s Marií Konečnou, dcerou Františka Konečného

• Františka Konečného, protinacistického odbojáře, v březnu 1945 zastřelili příslušníci gestapa

• v roce 2022 žil Josef Všetula v rodných Vnorovech

Namísto standardních dvou let strávil na vojně bezmála tři roky. A to ještě část z nich na druhém konci zeměkoule, v demilitarizovaném a bezprostředně poválečném pásmu, zatímco doma na něj mezitím čekala jeho budoucí manželka. „Na vycházkách v Koreji jsme viděli všelicos,“ vypráví Josef Všetula.

Dohlížet na příměří

Josef Všetula se narodil 11. srpna 1930 v obci Vnorovy na Hodonínsku. Tam také vychodil základní školu (1936 až 1944), po které pokračoval ve studiích na železničářské učňovské škole ve Strážnici (1944 až 1947). V roce 1951 rukoval na vojnu do Pardubic. V té době zuřil válečný konflikt mezi Severní a Jižní Koreou, do kterého se výrazně propsaly mocenské tendence zemí studené války. 

Dne 27. července 1953 došlo ve vesnici Pchanmundžom, ležící v demilitarizovaném pásmu mezi dvěma Korejemi, k podepsání dohody o příměří. Josef Všetula coby branec Československé lidové armády byl následně do Pchanmundžomu poslán, aby na příměří dohlížel – stalo se tak krátce před uplynutím povinných dvou let služby. Namísto odchodu do civilu se mu tak nakonec vojna protáhla o dalších osm měsíců. 

Na nadávání nebylo místo

„Byl jsem tam jako radiotelegrafista,“ vypráví Josef Všetula o svém působení v bezprostředně poválečné Koreji s tím, že měl za úkol přeposílat zprávy do Československa. Mimoto pravidelně chodil na kontrolní obchůzky. „Na vycházkách jsme viděli všelicos,“ vzpomíná. „Města byla zničená, a tak se obyvatelé stěhovali, měli nouzová obydlí. Blízko byl velký kopec a tam měli nouzové stany a obydlí a tam bydleli. Tekl tam nějaký potok a tam se umývali.“

Kontakt s domovem udržoval pamětník skrze dopisy. Rodičům i své budoucí manželce psával každý týden, nicméně šlo veskrze jen o zdvořilostní fráze, protože dopisy podléhaly cenzuře. „Takže na nějaké nadávání nebo stěžování si tam nebylo místo,“ shrnuje Josef Všetula. Během jeho působení v Koreji naštěstí nedošlo k žádným závažnějším incidentům. Domů se vrátil v roce 1954 a za svoji službu obdržel pamětní mírovou medaili. 

Začal utíkat, ale oni stříleli

Po návratu do Pardubic musel zůstat ještě přibližně týden v karanténě a poté odjel nejbližším vlakem konečně domů, do Vnorov, aby se mohl setkat se svojí budoucí manželkou, která na něj celé bezmála tři roky čekala. „Potkali jsme se v pět hodin ráno na peroně. Jmenovala se Marie Konečná,“ vypráví Josef Všetula. Svatba se konala půl roku po jeho návratu, v únoru 1955. 

Osud manželky Marie citelně poznamenala druhá světová válka. Její otec František Konečný se zapojil do protinacistického odboje, došlo však k jeho prozrazení a 27. března 1945 si pro něj přišli příslušníci gestapa.[1] „Měli domek ve Spinku, na kraji Vnorov, hned za příjezdem vpravo,“ vypráví Josef Všetula. „Přišli pro něj domů, vzali ho a vlekli do auta. Jemu se podařilo vyprostit, začal utíkat, jenomže oni byli ozbrojeni. Vojáci ho našli, chytli, vedli ho domů, on se jim vyrval, snažil se utéct, ale oni po něm stříleli a zastřelili ho.“

Josef Všetula strávil celý svůj profesní život na dráze. Pracoval jako telegrafista a později také jako výpravčí vlaků a ve své pozici vystřídal vícero působišť – například Velká nad Veličkou, Myjava, Stará Turá nebo Uherský Ostroh. Jeho manželka Marie Konečná zemřela v roce 2020. V době natáčení rozhovoru pro Paměť národa, v roce 2022, žil Josef Všetula v rodných Vnorovech. 

 

[1] Zdroj: webové stránky obce Vnorovy. K 8. 7. 2025 dostupné z: https://www.vnorovy.cz/e_download.php?file=data/editor/147cs_1.pdf&original=Světové_války.pdf