Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Karel Vašek (* 1918  †︎ 2006)

Pomáhali jsme Angličanům bránit pobřeží proti německé invazi

  • narozen 26. listopadu 1918 v Brně

  • po maturitě vstoupil do československé armády, zde u plynové jednotky

  • po březnu 1939 z armády propuštěn

  • odešel do Polska, aby se přidal k československým jednotkám v zahraničí

  • poslán do Francie k cizinecké legii

  • výcvik v Alžírsku a ve Francii u dělostřelectva

  • po porážce Francie poslán do Velké Británie, zde další dělostřelecký výcvik

  • v září 1944 přesun do Francie, bojové nasazení u Dunkerque

  • po válce návrat do Československa a služba v armádě

  • po únoru 1948 z armády propuštěn; dělnické profese

  • byl aktivním členem Československé obce legionářské

  • zemřel 1. ledna roku 2006

Dětství a rodina

Karel Vašek se narodil 26. listopadu 1918 v Brně-Komíně. Jeho matka byla ženou v domácnosti, otec vojenským důstojníkem. Není tedy divu, že i pan Vašek tíhl ke službě v armádě: „Já jsem si budoucnost představoval jako důstojník (tenkrát) československé armády.“ Navíc už od dětství chodil cvičit do místního Sokola.

U armády

V roce 1937 v Brně odmaturoval a následně odešel na vojnu se záměrem stát se profesionálním vojákem. Dostal se do vojenské školy dělostřelectva pro důstojníky v záloze ve Znojmě. Poté sloužil ve Frýdku-Místku v hodnosti četař-aspirant. Dále pokračoval v plynovém kurzu v Olomouci a později byl u plynové roty v Hranicích. „Tenkrát se to jmenovalo plynová jednotka, ale byli to vlastně chemici, podobně jako ti, co slouží v dnešním Iráku.“ Předmětem výcviku byl zejména bojový poplach a zacházení s bojovými otravnými plyny.

Březen 1939

Po německé okupaci Československa v březnu 1939 byl pan Vašek propuštěn z armády. Vzpomíná, jak těžce tato situace zasáhla jeho spolubojovníky: „Chlapi byli velmi vstřícní, bych řekl. Nastupovali velmi rádi. A byli moc zklamaní a mnozí plakali nad tím, že po Mnichovu museli ustoupit z hranic. Já byl v Hranicích a bral jsem to normálně.“

Po březnových událostech odešel zpět domů do Brna. „Práci jsem nesehnal, do Německa – tomu jsem utekl tím, že jsem šel do zahraničí.“

Odejít do Polska?

Mezi lidmi se šířila informace o tom, že se v Polsku zakládá skupina československých jednotek. S kamarády se proto pan Vašek domluvil na společném útěku do Polska. Rodina jej v tomto záměru bezvýhradně podporovala.

V předvečer útěku oslavil s předstihem svátek Mistra Jana Husa a ráno vyrazil do Polska: „Den předtím jsme pálili haldu na kopci nad Komínem. A to byl poslední den, kdy jsem byl doma. Hned druhý den – na Husa – jsme jeli.“

Jeho cesta k polským hranicím byla opravdu velmi riskantním podnikem – i vzhledem k prostředkům, jež na ni měl k dispozici: „V opasku dvě stě korun, a s tím jsem jel do zahraničí. Na šest let!“

Útěk

Karel Vašek byl rozhodnut z protektorátu odejít a přidat se k československým jednotkám v zahraničí, a tak se tedy se skupinou známých vypravil nejdříve do Frenštátu. Zde strávili první noc své cesty. Druhý den, v neděli, si koupili mapu a rozhodli se přejít hranici na Bílém Kříži. „Naštěstí byla toho odpoledne bouřka. Na Bílém Kříži plno lidí. I když jsme potkali jednu německou hlídku, podařilo se nám potom přejít přes hranici dolů, kde byl polský statek.“ Pan Vašek je přesvědčen o tom, že projít se jim podařilo jen díky tomu, že je hlídka považovala za běžné turisty.

„Z domu jsme měli každý něco v kapse. Řekněme dva krajíce chleba se sádlem atd. Takže jsme ten den měli o jídlo postaráno.“

Následně se uprchlíci dostali do chaty polských pohraničníků. „Ta chata byla plná našich utečenců – bývalí vojáci.“ Ovšem polští pohraničníci je poslali zpět do protektorátu, neboť nebyli politickými uprchlíky. Podařilo se jim však z přikázané cesty zpět utéct a dorazit do Jablunkova.

Odtud se vydali do Katovic, kde byl celý jeden dům obsazený uprchlíky. „Byli tam většinou komunisti z celé Evropy – z Moravy, Čech, ze Slovenska, Německa, Polska, Rumunska… Byli tam i Židé.“ Všichni se snažili panu Vaškovi vysvětlit, že žádná československá armáda formující se v Polsku neexistuje 

Cesta do Krakova

Karel Vašek byl však rozhodnutý v cestě pokračovat a dostat se až do Krakova. „Z Katovic do Krakova jsme se přepravili taxíkem, protože nám říkali, že je nebezpečné jet vlakem nebo autobusem – že ten Poláci prohlížejí a poslali by nás zpátky.“ V Krakově se dostal až ke konzulátu, kde se přihlásil k odvodu.

Poté byli všichni dobrovolníci odvezeni do tábora v Bronowicích. „Zaměstnání (zde) bylo chodit na procházky, škrábat brambory v kuchyni a tak podobně.“

Ovšem o možnosti bojovat si mohli uprchlíci nechat jen zdát: „Žádná armáda na světě nás nechtěla přijmout – Poláci nás odmítali, Angličané nás odmítali, protože žádný cizinec nesměl sloužit v jejich armádě. Jedině Francie měla cizineckou legii.“

Francie

V polovině srpna 1939 byl tedy vypraven lodní transport z polské Gdyně do Francie do Marseille. Dobrovolníci se poté soustředili ve Fort Saint-Jean. „To byl starý hrad, který byl stanicí cizinecké legie. Tam nás fotografovali.“

V cizinecké legii se podle vzpomínek pana Vaška mluvilo francouzsky a německy. Řada poddůstojníků totiž byla německá: „Byli to němečtí vojáci z první světové války, kteří neměli v Německu zaměstnání a jeli do Francie, do cizinecké legie, kde se za ty roky stali poddůstojníky.“

U cizinecké legie v Alžíru

Dobrovolníci v cizinecké legii byli následně znovu naloděni a odvezeni do severní Afriky, do Alžírska – nejprve do Oranu, poté do Sidi bel Abbés, centra cizinecké legie. Potom postupovali až do vojenského tábora v Saidě.

Zde se hlavně cvičilo – denní náplní byl pěší výcvik se zbraní. Pan Vašek zde nebyl ani zdaleka jediným českým dobrovolníkem: „Na světnici byli samí Čechoslováci. Takže jsme mluvili česky. Jen při nástupu francouzsky.“

Zpět do Francie

Po vypuknutí druhé světové války, koncem září 1939, se českoslovenští legionáři vraceli do Marseille a potom do Agde v jižní Francii. Zde se ve vojenském táboře shromáždilo asi 3500 mužů. Vznikl zde dělostřelecký pluk, k němuž byl pan Vašek přidělen. „Cvičili jsme se 150mm kanony. Obsluha byla koňmo.“

Tento pluk působil od 1. ledna 1940 v Sigean. Karel Vašek byl v té době už velitelem čety.

„Přes den jsme normálně cvičili a po večerce bylo volno, takže jsem chodil do kavárny nebo na návštěvu k Francouzům.“

Napadení Francie

Po napadení Francie byli českoslovenští pěšáci v cizinecké legii přesunuti na frontu. „Kdežto my, dělostřelci, prý jsme nebyli moc vycvičení, tak jsme nešli do války.“

Po porážce Francie byly vypraveny lodě ze Séte, přístavu na jihu Francie, do Anglie, aby tam přepravily zbytek francouzské armády včetně zahraničních dobrovolníků. Loď, na níž cestoval Karel Vašek, se jmenovala Northmoor. Byla to nákladní uhelná loď: „Žili jsme na těch palubách na Northmooru. Bylo nás tam hodně. Byli jsme černí od uhelného prachu.“ V Gibraltaru ovšem přesedli na jinou loď, tentokrát již čistší.

Pomáhali jsme Angličanům bránit pobřeží proti německé invazi.

Po přistání lodi v Liverpoolu byli vojáci převezeni do stanového tábora v Cholmondeley Park.

„Dostali jsme anglickou uniformu. Byl jsem povýšen na podporučíka v záloze.“

Pan Vašek vzpomíná, že se spolu s ním dostala do Anglie i řada československých komunistů: „Na svatou Annu byla přehlídka. Byl tam mezi námi prezident Beneš. Komunisté tehdy vystoupili v počtu asi pěti set. Nikdo neví, kolik vlastně přesně… Odmítli s námi pochodovat před prezidentem. Šli zvlášť.“ Poté byli podle jeho líčení zaměstnáni spíše v továrnách a bojů se v podstatě nezúčastnili.

Karel Vašek absolvoval na britských ostrovech dělostřelecký výcvik. Jeho podstatná část se odehrávala ve Walesu. Čechoslováci podle veteránových vzpomínek ve střelbě kanonem nejprve nad Angličany vynikali, po jisté době je ovšem Angličané předčili. Před nasazením u Dunkerque prošli vojáci výcvikem ve Skotsku..

„Musím se přiznat, že jsem tam měl jednu slečnu, která mě učila anglicky. Mluvil jsem dost dobře.“ Za slečnou ovšem jezdil až třikrát týdně, takže mu mimo službu nezbývalo příliš volného času.

Zpět do Francie

V dubnu 1944 byla jednotka Karla Vaška nakonec přece jen přesunuta do Francie. „Měli jsme být připojeni k invazi. Jenže začátkem června byla velká bouře a umělé přístavy byly poničené.“ Takže až po sestavení umělého přístavu v září 1944 se českoslovenští dělostřelci dostali do francouzského Arromanche. „To byl umělý přístav, který byl složen ze starých potopených nákladních lodí a ohromných železobetonových nádrží.“

Bojové nasazení – Dunkerque

Asi měsíc po vylodění na francouzské půdě následovalo bojové nasazení Čechoslováků u Dunkerque: „Naším úkolem bylo, abychom hlídali Němce. Tam bylo asi deset nebo jedenáct tisíc Němců.“ Pan Vašek byl v té době prvním důstojníkem první dělostřelecké baterie. „Byli jsme rádi, že jsme se konečně dostali do boje.“ A co pocity mladého vojáka v prvním ostrém bojovém nasazení? „Strach jsem neměl. Byl jsem ještě mladý.“

Působení československých dělostřelců bylo velice úspěšné – ztráty na životech byly minimální.

Konec války a návrat do Československa

Konec druhé světové války prožil pan Vašek v Oxfordu na dovolené. „Slavil jsem konec války v Evropě v Oxfordu. Tam mládež na křižovatkách zapalovala všelijaké ohně, zpívalo se, pilo, skákalo, tancovalo…“

Po skončení bojů následoval přesun Čechoslováků domů, do Československa. Jednotka se přesouvala přes Lucembursko, dorazila až k Plzni, avšak dále za demarkační čáru nemohla. Pan Vašek využil alespoň skutečnosti, že v té době byl jeho otec na návštěvě v Plzni, a setkal se s ním.

Koncem července 1945 se vojáci dostali na vojenskou přehlídku do Prahy a potom už mohli odejít do svých domovů.

Návrat do Československa

Po svém návratu zůstal Karel Vašek v armádě, u posádky v Moravské Třebové. Krátce nato se přihlásil na vojenskou misi do Itálie, kde byl v Miláně a Veroně až do dubna 1946. „Sbírali jsme naši výstroj – auta naší výroby, pušky naší výroby – všechno… Jenže Italové byli velcí zloději. Třeba jsme naložili celý vlak aut a do rána byla všechna kola pryč.“

Po návratu z italské mise byl převelen k dělostřeleckému pluku v Hradci Králové. Poté se dostal do Olomouce a nakonec do dělostřeleckého učiliště v Plzni. V roce 1948 byl však z armády propuštěn a byl nucen působit v dělnických profesích.

V roce 1966 mu byla vrácena hodnost a byl dokonce povýšen na majora. Za normalizace byl ovšem nucen opět odejít a pracovat manuálně. V té době však začal studovat střední průmyslovou školu stavební a stal se následně mistrem a stavbyvedoucím ve stavebním podniku.

Dodnes je plk. v. v. Karel Vašek aktivním členem Československé obce legionářské.

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Stories of 20th Century

  • Příbeh pamětníka v rámci projektu Stories of 20th Century (Jan Čížek)