Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Stanislav Trávníček (* 1938)

• narozen 28. července 1938 v Halenkovicích

• své dětství prožil v Halenkovicích poblíž Napajedel, kde zažil pravý vesnický život

• stal se svědkem nouzového přistání bombardéru B-17G u Napajedel poté, co mu němečtí střelci znemožnili přistát na letišti v Otrokovicích

• v Napajedlech také zažil výbuch německého granátu, což vedlo k zabití místního kaplana Antonína Polanského

• po studiích pracoval v podniku Fatra, kde se později stal vedoucím

• v roce 2023 žil v Napajedlech ve Zlínském kraji

Když Stanislav Trávníček prožíval rané dětství v Halenkovicích u Napajedel, kde se až do roku 1948 svítilo petrolejem a lidé si tam sami mleli mouku i vyráběli mýdlo, ještě jej nenapadlo, že se stane svědkem dramatických událostí, které jsou spojeny s koncem druhé světové války. Zažil nouzové přistání amerického bombardéru B-17G, smutný osud jeho posádky i zabití napajedelského kaplana německým granátem. Přesto si zachoval optimismus a víru ve štěstí.

Poznal jsem život na vesnici

Stanislav Trávníček z Napajedel u Zlína se narodil 28. července 1938 do neklidné doby, pouhý rok před tím, než vypukla druhá světová válka, jejíž události, zejména z konce, se mu nesmazatelně vryly do paměti. Narodil se v Halenkovicích, které leží asi sedm kilometrů od Napajedel. Pocházela z nich také jeho matka. „Elektřina tam byla až od roku 1948, do té doby se tam svítilo petrolejem. Byl to typ valašské vesnice, zažil jsem tam různé zvyky a život na vesnici. Stáčeli jsme med, sami jsme si mleli mouku, dělali mýdlo,“ vzpomíná pamětník na své dětství. Rodina z otcovy strany byli zemědělci, otec byl jezdec na koni a závodil, uměl německy a díky tomu mohli cestovat.

Němci rozdělovali, kdo kde bude bydlet

Otec pracoval na statku v Prusinkách, staral se tam o koně. Šlo o statek, který patřil firmě Baťa. Kromě běžného zemědělství se tam pěstoval také tabák. „Otec se tam staral o koně, my jsme se tam za ním s maminkou přestěhovali, měli jsme tam určitá privilegia. Ostatní rodiny ale tolik štěstí neměly, žily tam ve velice nuzných podmínkách, jedly psy,“ vzpomíná pamětník. „Jednou v létě tam přijela německá auta, byli to Němci, co bojovali v Africe.[1] Přijeli v béžových autech a rozdělovali, kdo kde bude bydlet. Velitel jednotky se ubytoval u nás. S otcem rozmlouval německy. Při odjezdu mi pak dal svítícího maňáska z fosforu. Prý vždy, když na ně ve válce útočili, si jej schoval za volant. Měl jsem ho dlouho,“ vzpomíná na tuto zvláštní návštěvu Stanislav Trávníček, který byl v této době malým dítětem.

Slyšeli jsme střelbu

Těsně před koncem války pamětník se svým otcem a jistým panem Trudelíkem, místním adjunktem, vezli nějaké bedny do Zlína. „Byl tam jeden pán, přišel a dal mi bonbony,“ vzpomíná. Na druhý den, to byla Napajedla už osvobozena, jel otec s bednami znovu, ale už sám, pouze s ním na voze jeli dva Němci. Ve Zlíně, místo aby vyložili bedny, nakládali další. „Byl tam zase ten pán, co mi dal bonbony, a řekl tátovi, že ostatním poví, že je na WC, ale on místo záchodu ať honem utíká přes Tlustou horu, na Malenovice, Karlovice, aby ho nechytili. Takže taťka doběhl od Zlína a šli jsme hned do krytu. A to už bylo vidět, že na Uherskohradišťsku je střelba.“ 

Bombardéry vypadaly jako nudle

Stanislav Trávníček v listopadu 1944, kdy proběhlo v Napajedlech bombardování, zrovna navštěvoval místní klášterní školu, kde vyučovaly jeptišky. Dne 14. října se ve městě rychle rozšířila informace, že se blíží nálet. „Bylo hlášeno, že bude nálet. Někteří lidé se rozprchli, někteří se schovali u továrny Fatra do krytu. Ve škole zněl rozhlas ve třídách, doběhl k nám pan Ota Pavelků a křičel na nás děti, ať jdeme hodem domů. Já jsem to stihl na kraj Napajedel,“ vzpomíná pamětník.

Do historie města Napajedla se zapsalo především nešťastné nouzové přistání amerického bombardéru Boeing B-17G, který se právě vracel do Itálie z Polska. Tam měl za cíl zničit německou výrobnu benzinu. „Když to začalo, zrovna jsme byli s tátou ve městě. Lidi tam stáli, zakláněli hlavu a dívali se nahoru. Když jsem se také podíval, přišlo mi, jako kdyby tam někdo naskládal za sebou nudle. Letadla tak za sebou letěla, aby je nebylo vidět. Byl tam i efekt dýmovnice, ale to byla zkondenzovaná pára,“ vzpomíná Stanislav Trávníček. O letounu, který nouzově v Prusinkách u Napajedel přistál, si nastudoval opravdu hodně, jelikož svědectví jeho zkázy se mu silně vrylo do paměti. „Boeingy B-17 byly jako létající pevnosti a neměly stíhačky. Byly dost ozbrojené.“

Na tuto událost si pamětník velmi dobře pamatuje. Boeing B-17 chtěl zřejmě přistát na blízkém letišti v Otrokovicích, odkud se ale ozvala německá palba. „Když se díváte z Prusinek směrem k Napajedlům, jsou tam dva kopce, Bočky a Bělcov. Za nimi se kolem třinácté hodiny letadlo objevilo. Chtělo přistát v Otrokovicích. Udělalo nad letištěm okruh, ale stříleli po něm. Jak letělo přes Napajedla, divili jsme se, kde přistane,“ vzpomíná Stanislav Trávníček. „Musel to být dobrý pilot, šly mu jen pravé motory, ty levé nešly. Z vnitřního se kouřilo. Přistálo na poli jménem Amerika, bylo vidět, jak zamávali oranžovým praporkem a odešli směrem k lesu,“ popisuje pamětník. Dle něj měly být nad letadlem čtyři stíhačky. Pamětník popsal podobu letounu následovně: „Na pravém křídle jely dva motory, na levém oba stály. Levý pokuřoval. Přistával na podvozek. Obsazení se skládalo ze dvou pilotů, střelce, dvou bočních střelců, radisty, bombometčíka a dalších. Vzadu se nacházel dvojitý kulomet. Ten i po tragédii zůstal zachován se směrovkou a výškovkou, zbytek prý pak celý shořel.“[2]

Posádku potkal tragický osud

Němci ležící letoun brzy obklíčili a postupovali k němu. V místě se nachází prusinský les, jenž pokračuje až nahoru za Komárov. „Dva letci šli přes prusinský les, Němci vyjeli nahoru, piloti šli dolů. Jeden měl zavázané koleno. Dva dali do osobáku, tři seděli na náklaďáku a měli ruce nahoře. Byli to mladí chlapi a nebyli mezi nimi černoši. Nevím, kam je odvezli. Pak začalo letadlo hořet,“[3] vzpomíná pamětník. „Je moc fám, co se s letci stalo, někteří si na tom chtěli přihřát polívčičku. Kousek dál bydlel pan Bartošík, který za války pomáhal partyzánům, ale toto bylo tak narychlo, že pro posádku nemohl nic udělat.“ Letci padli do zajetí, dva z nich, Raymond W. Winters a James W. Johnson, byli krátce po přistání zastřeleni. Místní adjunkt, pan Trudelík, spolu s traktoristou Gregorem a dvěma Němci druhý den po tragédii jeli na místo, kde byli zabiti. „Oba dva byli zastřelení zákeřně zezadu. Naložili je a dovezli je do dvora pana Gregora, položili je na bílé prostěradlo. Pak s nimi jeli do márnice do Napajedel. Tam se jim ztratily boty, ty se pak objevily v místním muzeu.“

Na druhý den se Stanislav Trávníček společně s rodinou traktoristy Gregora šli podívat na místo, kde byli letci zastřeleni. Našli mezi smrčím a jehličím dva malé důlky. Hajný, pan Bartošek, nabral do sklenek půdu i s jejich krví. Na smrčky nožem udělali kříž a vyryli tam datum – na jejich památku. „Když jsem tam chodil na houby, vždycky jsem se tam zastavil a zavzpomínal jsem.“ Dva zavražděné pohřbili na napajedelském hřbitově, na jihovýchodní straně v rohu. Pak ale byli několikrát exhumováni. „Pak je odvezli pryč. Asi do Francie či do Ameriky.“

Zvuk byl jako hrůza včel

Stanislav Trávníček se však s bombardéry setkal už dříve. „Jednoho dne, to bylo pod mrakem, jsme byli u Prusinek a najednou to letělo. Zvuk to byl jako hrůza včel. Neviděli jsme ho, jen slyšeli. Naráz se ozval svištivý zvuk a rány – bum bum. On si odlehčoval. Byla tam osada Bakoš a jedna bomba ji trefila. My jsme od toho byli na tři sta metrů,“ vzpomíná. Navečer se šel na to místo se svým otcem podívat. Po bombách tam byly trychtýře. Ve stromořadí našel střep a ten si nechal.

Dostal zásah přímo do krku

Dne 2. května 1945 městem Napajedla postupovala sovětská a rumunská vojska, pohybovala se zde také ustupující německá armáda. Ta před spořitelnu vypálila granát, po jehož zásahu zahynul jeden sovětský major a místní kaplan, Antonín Polanský.[4] „Před spořitelnu dopadl granát. Kaplan Antonín chtěl chránit pana faráře Zdražilu a stoupl si před něj. Dostal zásah přímo do krku a na místě byl mrtvý. Byl pak vystavený na faře, byl jsem se tam s maminkou podívat. Dodnes jsou na schodech vidět důlky od střepů,“ vzpomíná pamětník. Válku ve zdraví přežil. Po absolvování povinné školní docházky chtěl jít studovat chemii, ale to mu nevyšlo. Stal se soustružníkem a od roku 1962 pracoval v podniku Fatra, kde se po čase stal vedoucím. Závěrem při našem natáčení všem popřál hodně štěstí, protože to je krásné a vzácné. Hodně lásky a přátelství, aby toho nebylo nikdy málo, a všechno krásné, co by za to stálo.

[1] Druhá světová válka na území Afriky probíhala v podobě bojů v letech 1940–1943. Proti sobě stáli Spojenci a osa Berlín–Řím–Tokio. Boje se odehrávaly zejména v Libyi, Maroku, Egyptě, Alžírsku a Tunisku.

[2] Více o tomto letounu, jeho letu a zkáze na Letecké badatelně: zde – či velmi podrobně na stránkách napajedelského informačního centra: zde.

[3] V přibližném místě nouzového přistání bombardéru vznikl Památník nouzového přistání bombardéru B-17G Prusinky.

[4] Podrobnosti v Napajedelských novinách: Oldřich Sudolský, Vzpomínka na 2. květen 1945, Napajedelské noviny, duben 2005, roč. IX, s. 4.