Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Vratislav Špaček (* 1950)

• narodil se 2. prosince 1950 v Liberci

• kolem svých 16 let začal trampovat

• stal se členem osady Ranch 7D u Jedlové

• na konci 60. let chtěl společně s přáteli emigrovat přes Rakousko do Kanady

• podílel se na stavbě osady Ranch 7D vedené teologem a disidentem Františkem Fišerem

• za svůj negativní postoj vůči režimu čelil šikaně ze strany StB

• po pádu režimu začal podnikat a otevřel si obchod

• v době natáčení (2023) žil v Rynolticích

Tramping je český fenomén založený na touze po svobodě, přírodě a dobrodružství. Jeho začátky by se daly datovat na počátek 20. století, kdy se inspiroval americkým stylem života a do jisté míry i romantikou Divokého západu. Trampové vždy vyráželi do přírody, stavěli si osady nebo nocovali na různých místech. Trampování se stalo v Československu fenoménem a jistou formou odporu vůči komunistické moci.

Jednou z nejvýznamnějších trampských osad na severu Čech se stal Ranch 7D, založený teologem, disidentem a později politickým vězněm Františkem Fišerem nedaleko Jedlové. Základy ranče se datují k roku 1966, kdy se kolem Františka Fišera postupně začali scházet mladí nadšenci toužící po dobrodružství a položili základy této trampské osady, které se mladý dominikán stal šerifem.

Mezi ně patřil i mladý, po dobrodružství dychtící Vratislav Špaček. Člověk, který miloval americký způsob života, přírodu a čas trávený v ní. V jeho pojetí se tramping stal i jistou formou vzdoru proti režimu. Jako syn příslušníka SNB měl ke komunismu negativní postoj, který se projevoval i v jeho vystupování. „Komunisty jsem bytostně nenáviděl,“ tak stručně charakterizoval svůj postoj pamětník.

V srpnu 1968 jsem vyrazil do ulic s československou vlajkou

Vratislav Špaček se narodil 2. prosince 1950 v Liberci do rodiny příslušníka SNB Jaroslava Špačka a dělnice Kateřiny Bilejové, rozené Ďurikové. Dle pamětníkova vyprávění pocházel otec od Mnichova Hradiště, odkud přišel do severních Čech nejspíše s revolučními gardami. Naopak matka pocházela ze Slovenska a byla vdovou po partyzánovi Františku Bilejovi. Měla už dvě děti z předchozího manželství (Juraje a Annu) a společně s Jaroslavem Špačkem založila rodinu a narodil se jim malý Vratislav.

„Maminka nevěděla, jak se budu jmenovat. Vyprávěla mi, že když jela z porodnice – aspoň mi to takto říkala –, tak vezli ještě nějakou paní a jeli na Vratislavice nad Nisou. Nevěděla, jaké jméno mi dát, a když jeli přes Vratislavice, tak si řekla, že mi dá jméno Vratislav,“ vzpomíná pamětník s úsměvem na své narození. Ve Stráži nad Nisou bydlel přibližně do svých deseti let a na začátku 60. let se pak společně odstěhovali do Jablonného v Podještědí. „V Jablonném jsem bydlel několik let na nádraží. Musím říct, že pokud shrnu ta místa, kde jsem žil, tak Jablonné se mi vrylo do srdce na celý život,“ dodává.

Po ukončení základní školy se pamětník přihlásil na obor zámečník na českolipském učilišti, který zdárně dokončil. Když se stal v srpnu 1968 svědkem invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, nenechala ho tato událost chladným. Vzal z domova československou vlajku a s kamarádem se vydal demonstrativně po silnici směrem na Jablonné. „Byl jsem doma a najednou přijel můj kamarád a říká mi, že nás přepadli Poláci. Nechápal jsem to, proč Poláci? Kdyby řekl Rusové, tak mě to hned napadne. Vzal jsem ho proto na kolo a celý udýchaný mi říkal, co se stalo. Dojel jsem do práce do traktorky, a to jsem v životě neviděl. Chlapi, co tam dělali, už před důchodem, brečeli,“ vzpomíná na vypjatou situaci pamětník. 

Už od dětství jsem měl dobrodružnou povahu

„Miloval jsem dobrodružství a přírodu. Byl jsem lotr už odmalička, v první třídě mě dokonce přivedli domů policajti. Třikrát jsme dokonce utekli z domova. Sehnali jsme nějaké peníze a potulovali jsme se po Frýdlantsku. Pak nás přivedli domů a já dostal…“ vypráví pamětník o počátcích okouzlení trampingem.

Díky lásce k přírodě a obdivu k americkému stylu života tedy začal kolem 16 let vyrážet ven a jak sám vzpomíná, začátky byly úsměvné. S kamarády se toulal a spal pod širákem. „Vůbec jsem nevěděl, že tramping má jasná pravidla. Nosil jsem skautskou lilii a měl jsem americkou výstroj,“ vypráví o svých začátcích. Po krátké době si ho všimli jiní trampové, kteří mu nabídli místo v jejich osadě. Nejprve byl ročním čekatelem a následně po přijetí, které probíhalo u táborového ohně, se stal oficiálně členem trampské skupiny.

Ranch 7D je dnes poměrně známou trampskou osadou, která se nachází v osadě Jedlová. V roce 1950 František Fišer zakoupil místní hájovnu a od roku 1966 začal budovat trampskou osadu. Na její stavbě se podílel i Vratislav Špaček, mezi trampy zvaný Buchťák. S dalšími kamarády budovali hlavní srub, který se v osadě dodnes nachází, a pod vedením šerifa Františka Fišera se vydávali na různé výpravy po okolí. „Na osadu jsme jezdili pravidelně každý týden. Od soboty do neděle, a když přestala být pracovní sobota, tak jsem vyrazil už v pátek,“ vzpomíná pamětník.

Františka Fišera po udání zavřeli

Dalo by se říci, že tramping se stal životním motorem Vratislava Špačka. S kamarády například společně sjížděl na vorech v jižních Čechách Vltavu nebo se účastnil výprav do Českého středohoří a Lužických hor, kde objevovali zapomenutá místa. K jedné z velkých akcí také došlo na konci 60. let, kdy se část trampské skupiny vydala do Vídně. U Františka Fišera, teologa a pro komunistický režim nepohodlné osoby, nepřipadalo v úvahu, že by získal státní souhlas k výkonu kněžské činnosti. Rozhodl se proto odcestovat do Vídně a zde byl následně v dominikánském klášteře v listopadu 1968 vysvěcen. 

„Dle domluvy jsme si měli udělat pasy. František odjel s jednou půlkou do Vídně a my mezitím zůstali na osadě. Vysvětili ho a bylo domluvené, že tam přijedeme za nimi a za pomoci dominikánů emigrujeme do Kanady, kde založíme osadu. Přeci jen, byli jsme mladí a Franta věděl, co je to za zodpovědnost. Nakonec se vrátili a po čase někdo vyžvanil, že ho tam vysvětili,“ vzpomíná. Následně byl František Fišer zatčen a odsouzen k 18 měsícům odnětí svobody za tzv. maření dozoru státu nad církvemi.

Mezi Františkem a dominikány jsem dělal spojku

Osobnost Františka Fišera měla na pamětníka veliký vliv. Společně například jezdili do Českého středohoří na hrad Helfenburk nedaleko Úštěku, kde založili Klub Roverů. Šerif zde často vyprávěl o historii, umění či o předmětech, které nacházeli na téměř zapomenutém hradě, kde v 60. letech pracoval jako historik a konzervátor litoměřického muzea. A právě díky Františku Fišerovi získal Vratislav Špaček blízký vztah k víře a následně i filozofii.

František Fišer jako tajný dominikán udržoval kontakt a přátelské vztahy s dominikány v Jablonném v Podještědí, které znal i sám pamětník. Často tam proto posílal dopisy skrze Vratislava Špačka a čekal na odpovědi. „Dělal jsem mezi nimi spojku. Tady v Jablonném byl Jindřich [Gajzler]. Nosil jsem jim dopisy, a oni když odpovídali, tak mi ho dali a já jel na čundr a předal jsem ho,“ vypráví pamětník.

Právě přátelský vztah s Františkem Fišerem a kladný vztah k víře přiměl Státní bezpečnost (StB) sledovat nejen Vratislava Špačka, ale i celou trampskou skupinu. Postupem času se pamětník dostal do hledáčku StB, která se ho i snažila obvinit z několika trestných činů.

Ze strany StB postupně stoupal tlak, aby mě kriminalizovali 

Vratislav Špaček se svým negativním postojem vůči komunistickému režimu nikterak netajil. „Víte, já ty komunisty bytostně nenáviděl,“ říká. „Byli jsme třeba na čundru a Franta vedl takovou naši kroniku s názvem Osadní kronika. Psal tam všechno, co se stalo, kdo co řekl, a já si nebral servítky a dost vulgárně se o komunistech vyjadřoval. No a jednou nám při domovní prohlídce ranče StB zabavila i tu kroniku a dvě historické zbraně,“ vypráví pamětník.

Státní bezpečnost měla pamětníka v hledáčku a podle pamětníka ho poměrně dost aktivně sledovala. Během vyprávění si například vzpomněl, jak příslušníci StB hráli karty s jeho sousedkou, aby ho měli pod dohledem, či jak jeden z příslušníků pokřikoval po jeho mladším synovi Ondřejovi, aby si sundal křížek z krku. Vše vyvrcholilo, když mu StB v bytě nastražila odposlouchávací zařízení, které se nacházelo v elektrické zásuvce v dětském pokoji. Před domem půl roku parkovalo auto značky Avia a provádělo odposlech. 

Během tzv. normalizace čelil Vratislav Špaček podezření ze spáchání kriminálního činu, jelikož se ve Stráži pod Ralskem z pošty ztratil velký finanční obnos. Sám během vyprávění vzpomínal, že v tu dobu pracoval v Hrádku nad Nisou a do Stráže vůbec nejezdil, ale byl zatčen a vyslýchán jako jeden z podezřelých. Dokonce ho nařkli, že peníze ukradl, aby je mohl předat katolické církvi. Po devítihodinovém výslechu se však ukázalo, že je nevinný. 

Sametovou revoluci jsem oplakal

Vratislav Špaček se v době komunismu stýkal také s dalšími církevními hodnostáři, jako byl například kardinál Štěpán Trochta či otec Jordán (Jaromír Vinklárek), který působil v pražském kostele sv. Jiljí. Jeho velkými přáteli se stali i ikoničtí a známí jablonští dominikáni Václav Jindřich Gajzler a František Antonín Švercl. 

Na počátku 70. let si Vratislav Špaček odsloužil i povinné dva roky vojenské služby, kterou trávil nejprve ve slovenském Martině jako tankista a odtud byl pak převelen do středočeského Benešova. Během vojenské služby se v roce 1971 oženil a následně založil rodinu. Postupně se mu narodili dva synové, Přemysl a Ondřej, které od dětství také vedl k lásce k přírodě a trampingu.

Sametovou revoluci prožíval pamětník v Rynolticích, kam se po čase odstěhoval. Pravidelně poslouchal Svobodnou Evropu, a když viděl, jak se komunistický režim hroutí a v Praze dochází k revoluci, nevěřil tomu a rozplakal se. „Chodil jsem do takového údolí, říkal jsem tomu Údolí smrti. Chodil jsem tam s pejskem a měl jsem s sebou rádio Orbitku, a řeknu vám, já tam brečel – štěstím. Chodil jsem tam, výskal – to mi nikdo nemůže uvěřit. Byl jsem tak šťastný, jako když vám někdo sundá pouta,“ vypráví pamětník. 

Po pádu režimu začal Vratislav Špaček podnikat a otevřel si v Rynolticích obchod, který provozoval přes 20 let. Láska k trampingu ho však neopustila a začal cestovat. Třikrát například navštívil Ukrajinu, kterou si zamiloval. Nadále se setkával se svými přáteli a podnikali různé výpravy do přírody. Ranch 7D nezanikl ani po náhlém úmrtí šerifa Františka Fišera, který na následky pádu v roce 1983 zemřel. V době natáčení v roce 2023 žil Vratislav Špaček se svou manželkou v Rynolticích a na své trampské výpravy dál pravidelně vzpomínal.