„Já jsem mu začal s malejma věcma pomáhat u těch počítačů, co on potřeboval vyťukat, ale všecko jsem se učil s ním. Takže my jsme začali úplně z takovejch primitivních počítačů, který ještě byly mechanický, ještě před elektronikou. Třeba to byl jako psací stůl, na kterým byly takový kolečka, na kterejch byly telexový pásky vyťukaný z papíru. A ty, když jsi měla v programu smyčku, tak ta páska byla slepená do kolečka a těch čteček bylo několik na tom stole, takže když běžel ten program, tak jsi vizuálně viděla, kde je a která ta smyčka spustí. Bylo to pomalý, ale bylo to pořád mnohem rychlejší, než to dělat na ruční počítačce. Takže já jsem začal s ním všecko dělat. A pak jsem už úplně byl zkušenej programátor díky tomu. Takže to skončilo tak, že já jsem byl spoluautorem prvních skript, který byly pro techniku vydaný na počítání. A byl jsem v historii elektrotechnický fakulty, já myslím celýho ČVUT, první člověk, kdo byl asistentem dřív, než skončil školu. A první roční kurz programování na elektrotechnický fakultě, ten jsem dával já.“
„Já jsem do těch skautů pořád chtěl jít. A rodiče říkali, že nemůžu tam jít ještě, protože nemůžu jezdit přes celou Prahu sám. Maminka mi řekla, že když mi bude deset a budu mít samý jedničky, že budu moct jít do skautu. Tak ten den, kdy mně bylo deset, tak jsem se sebral a odjel jsem tramvaji do místa, který jsem si našel. Bylo to v mostecký věži, která je u Jiráskova mostu na smíchovský straně. Tam v tý věži nahoře měli vodní skauti klubovnu a vždycky mě vábila voda, to bylo zvláštní. Všechno, co souviselo s vodou, plavání a lodičky, to mě všecko zajímalo, tak jsem šel k nim. A oni se dost překvapili, protože to byli už ty starší skauti, ne vlčata, a tak mě poslali, že je dobrej oddíl vodních skautů od pátýho oddílu vodních skautů, kterej byl ve Valdštejnským paláci. Tam měli klubovnu zezadu v tom paláci. Tak tam jsem šel a začal jsem k nim chodit a hrozně jsem tomu propadl. Dělali jsme všecko možný. Standa Lang byl ten vedoucí toho, velice silný, takovej svalnatej mužskej to byl.“
„Moje přímá teta, ne prateta, ta říkala, že až skoro když [prateta] umírala, tak jim to řekla, že ona je [parašutisty] schovala. Takže ona celou vesnici vlastně ohrozila, to bylo hrozný rozhodnutí. Ale jak to chytře udělala. Ona měla velkou místnost, velkou stáj, kde byly prasata. A v tý stáji byla velká bedna. Jestli ta bedna měla nějakej vchod zvenčí a myslím, že ne, že to nějak asi bylo, aby ty prasata mohly tam mít malý nebo tak. Já se na tu místnost pamatuju a to bylo prostě půl metru prasečího hnoje a v tom byly prasata. To bylo hrozný. Tak ona ty parašutisty zavřela do tý bedny, zatímco Němci hledali. A když nesla žrádlo prasatům, tak měla v kbelíku taky jídlo pro ně. A když přišli i se psama, tak nemohli najít, tak je nemohli najít, protože v tom smradu ty psi to nevyčuchali. A bylo to tak špinavý, že těm vojákům se tam nechtělo, aby šli dovnitř, aby nějak zkoumali, co je ta bedna.“
Celé nahrávky sú k dispozícii iba pre prihlásených užívateľov.
AI asistent Memory of Nations Prebáda tisíce príbehov pamätníkov
Objavte nový spôsob, ako používať Archív Memory of Nations. Pýtajte sa na témy, udalosti, miesta alebo skúsenosti, ktoré vás zaujímajú. AI asistent prehľadáva prepisy rozhovorov s viac ako 30 000 hodín nahrávok rozhovorov a vyhľadáva relevantné spomienky naprieč archívom. Nemusíte poznať meno pamätníka ani vedieť, kde hľadať. Stačí položiť otázku vlastnými slovami.
Jiří Soukup se narodil 6. července 1937 v Praze Rudolfu a Lidmile, rozené Havelkové. Otec vystudoval lingvistiku a filozofii a učil na gymnáziu, maminka byla v domácnosti. Na pražském Karlově prožil válku i nálet v únoru 1945.V deseti letech vstoupil k vodním skautům a po jejich zákazu v roce 1948 pokračoval pod vedením skautského spisovatele Jaroslava Nováka utajeně v činnosti pod hlavičkou jachetního klubu. Po maturitě na Akademickém gymnáziu Štěpánská vystudoval elektrotechniku na Českém vysokém učení technickém (ČVUT), kde se stal rok před promocí asistentem a vedl kurz programování. Působil pak na katedře matematiky a při práci si doplnil vzdělání v oboru abstraktní matematické analýzy na Univerzitě Karlově (UK). Protože odmítl vstup do KSČ, nemohl získat docenturu a odešel po pěti letech do Výzkumného ústavu hornictví, kde vyvinul unikátní počítačový systém řízení Dolu Přátelství u Sokolova. Roku 1959 se oženil s první manželkou, s níž má tři děti. Po okupaci Československa v roce 1968 se rozhodl pro emigraci a roku 1970 odešel s přítelkyní Hanou, rozenou Průchovou, po překonání mnoha překážek do Kanady. Své autobiografické zážitky z tohoto období literárně zpracoval v knize On Moving Mountains. Adoptoval dceru své druhé manželky a měli spolu ještě dvě děti. Pracoval v Bell Laboratories v Kanadě i USA a stal se vyhledávaným odborníkem v oblasti návrhů silikonových čipů počítačem a programovacího jazyka C++. Jeho skupina v Bell Laboratories navrhla první 32bitový počítač na jediném čipu. V roce 1983 spoluzaložil Cadence Design Systems, dnes jednu ze tří největších světových firem. S manželkou vedl vlastní softwarovou společnost Code Farms Inc. Do vlasti se poprvé vrátil až v roce 1989 a navázal znovu kontakt s dětmi s prvního manželství. Po úmrtí manželky Hany žil v roce 2026 s partnerkou Nellie Bannayan v Kanadě. Je autorem dvou odborných knih a více než 50 odborných publikací a tří knih inspirovaných jeho zážitky a zkušenostmi. Věnoval se celý život i malování a hře na cello. V době natáčení stále aktivně sledoval vývoj ve svém oboru.