Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Jan Rob (* 1914  †︎ 2018)

Být věrný Pánu Bohu

  • narodil se 17. prosince 1914 v Příbrami

  • vystudoval gymnázium v Bratislavě

  • vysokou školu elektrotechnickou dokončil v roce 1938

  • v letech 1940–1944 absolvoval noviciát a složil věčné sliby

  • v roce 1950 byl eskortován do Oseka u Duchcova

  • odvelen k PTP

  • tajně byl ředitelem mladých salesiánů

  • v roce 1957 byl za svou činnost na tři roky uvězněn

  • poté nastoupil jako dělník do penicilinky v Roztokách u Prahy

  • od roku 1969 do roku 1973 byl farářem v Teplicích

  • od roku 1973 do roku 1991 působil v České Kamenici

  • stáří prožívá v Teplicích se svými spolubratry salesiány

Příbramský rodák salesián Ing. P. Jan Rob se narodil 17. prosince roku 1914. Jeho otec byl učitelem. Měl jedinou sestru, která již zemřela. Své mládí prožil se svými rodiči a sestrou v Bratislavě. „Tatínek narukoval, živořili jsme, ale naštěstí se nám vrátil,“ vzpomíná na své rané mládí, které strávil v Příbrami. Za druhé světové už narukoval sám, tehdy coby čerstvý absolvent Vysoké školy elektrotechnické. Armádu však Němci rozpustili. Pak pokračuje jeho další životní dráha jako vyučujícího. Působil na průmyslových školách v Bratislavě a v Brně.

Salesián, který rád pracuje s mládeží

V Brně poznal v roce 1939 salesiány. Zamiloval si práci mezi mládeží a rozhodl se jít cestou Dona Boska. Noviciát prožil v letech 1940 až 1941 v Ořechově. Základní formace vyústila ve věčnou profesi v roce 1944. Poválečné poměry nenasvědčovaly studiu v katolickém semináři, a tak se výuka organizovala na různých místech, včetně jedné školy realizované v lese. Teologické studium ukončil Jan Rob v Oseku, kde také přijal 20. června 1948 svátostné kněžství z rukou litoměřického biskupa Štěpána Trochty. Do roku 1950 byl katechetou v salesiánské oratoři ve čtvrti Brno-Žabovřesky. Poměry po válce nebyly skvělé, ale dílo se dařilo. „Neměl jsem svůj byt, a tak jsem bydlel v oratoři a spal pod pódiem.

Akce K

V dubnu roku 1950 byl P. Jan v rámci Akce K eskortován spolu s ostatními salesiány do soustřeďovacího kláštera v Oseku u Duchcova. Katolická církev byla vnímána z pohledu komunistického režimu jako třídní nepřítel, se kterým je potřeba skoncovat. Kláštery byly v noci ze 13. na 14. dubna 1950 obklíčeny a krátce před půlnocí dovnitř vtrhli ozbrojení příslušníci StB a milicí. Pak je nahnali do přistavených autobusů a nákladních aut a převezli do vybraných klášterů, kde byli ozbrojenou ostrahou hlídáni a museli pracovat bez nároku na honorář. Majetek řádů byl zkonfiskován a Jan Rob byl ze shromažďovacího kláštera z Oseku u Duchcova odveden k pracovním složkám armády, mezi „pétépáky“.

Vězení na Pankráci a v Opavě

Po návratu pracoval u elektromontážních závodů, tajně ale vedl mladé salesiány. Byl ředitelem utajené oratoře. Státní bezpečnost ale jeho mimopracovní aktivity odhalila a P. Jan byl zatčen a odsouzen ke třem letům vězení. Strávil je ve věznicích v Opavě a na Pankráci, kde ho vedení využívalo pro pomocné práce. „Byl v té době velký hlad po Božím slově,“ vzpomíná na dobu prožitou za mřížemi. „Chodili jsme do kolečka na dvoře, a když kolem mne šel jeden spoluvězeň, tak mi jenom syknul: ‚Chci jen slyšet něco od Boha, nic jiného mne nezajímá...‘“ Po odpykání trestu nastoupil jako dělník do penicilinky v Roztokách u Prahy, kde pracoval jako skladník. Nosil těžké pytle a překládal je v prostředí velké farmaceutické výrobní firmy.

Opravovali s Marcelem Hrubým kostely  

V důsledku uvolnění poměrů po roce 1968 je páteru Robovi umožněno vykonávat činnost katolického duchovního, a to na teplické faře, kde vybudoval společně s dalšími bratry salesiánskou komunitu. Uvolněná atmosféra však neměla dlouhého trvání a v roce 1973 musela být komunita uzavřena a bratři byli znovu rozstrkáni na různá místa v Čechách.

Jan Rob dostal farnost v České Kamenici, kde působil až do roku 1991. „Je to nádherný, ale vykořeněný kraj. Žili tam dosídlenci, kteří se báli chodit do kostela nebo ke křtu. Jediní, kdo se nebál, byli Romové,“ říká páter Rob.

Práce faráře v těchto letech v severních Čechách byla hlavně údržbářskou rutinou. Kostelů bylo mnoho a na jejich udržování nebyli ani lidé, ani peníze. A tak se lezlo po půdách kostelů a díry se záplatovaly vším možným. Tam, kde to nešlo, stavěly se kbelíky pod protékající střechou. Pracovalo se na základní údržbě kostelů.

Velkou radost páteru Robovi dělala dobrovolnická práce občanského aktivisty Marcela Hrubého. Ten sice bydlel na pražském Proseku a jeho otec byl členem armády Československé republiky, ale měl zároveň neutuchající, na dřeň jdoucí vášeň pro záchranu kostelů v severních Čechách. A tak se i páter Rob mohl setkávat s mládeží na brigádách organizovaných Marcelem Hrubým v jeho regionu. Stejně jako v Příchovicích fungovalo farní rekreační středisko pátera Šimáčka, i tady měli mladí katoličtí věřící možnost sdílet svou víru s ostatními. 

1989

Po sametové revoluci byl páteru Robovi umožněn návrat do jeho teplické komunity, kde prožívá své aktivní stáří. Dodnes je vášnivým diskutérem, slouží mše svaté a využívá výdobytků nejmodernější techniky, jako je třeba tablet, pro čtení breviáře. 

Salesián získal Zlatou holubici míru

Ve svém vyprávění Jan Rob SDB zmiňuje s patřičnou dávkou hrdosti událost ze salesiánské komunity. Jeho spolubratr P. Benno Beneš získal z rukou Brigity Janovské putovní cenu Zlatá holubice míru. Je to jedna ze třiceti holubic, které si bez pompézního mediálního doprovodu předávají významné osobnosti jako uznání práce na poli lidských práv.

Držiteli Zlaté holubice byli v minulosti i Václav Havel, XIV. dalajlama nebo Michail Gorbačov. Otec Benno byl tímto způsobem oceněn za svůj přínos pro česko-německý dialog a odbourávání mezinárodních bariér v regionu. Holubice svého držitele zavazuje intenzivně se zasazovat o hodnoty, s nimiž je cena spojena. Držitel si ji může nechat anebo ji po čase předat někomu dalšímu.

V prosinci 2014 Jan Rob SDB oslavil 100. výročí svého narození

V poslední době se o pamětníka starají spolubydlící z jeho salesiánské rodiny, zejména p. Čunek. Na dotaz, jak si udržet dobré zdraví do sta let, páter Rob uzavírá rozhovor slovy: „Jestli mi něco prospělo, tak asi manuální práce u PTP, tři roky, potom deset roků jsem ‚cvičil‘ ve skladišti, takže o pohyb jsem měl postaráno, nebyl čas na zahálkuSpolubratři mi nyní pomáhají na lůžko a z lůžka, mši svatou sloužíme společně u mě v pokoji.“

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Stories of 20th Century

  • Příbeh pamětníka v rámci projektu Stories of 20th Century (Radek Kriegler)