Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Jindřich Panský (* 1960)

• narodil se 29. července 1960 v Plzni

• v dětství propadl stolnímu tenisu a v šestnácti letech nastoupil do československé reprezentace

• v roce 1978 se stal juniorským mistrem Evropy

• na mistrovství světa v Göteborgu (1985) se stal dvakrát vicemistrem světa v mužské a smíšené čtyřhře

• roku 1986 se stal ve smíšené čtyřhře na turnaji v Praze s Marií Hrachovou mistrem Evropy

• jako jediný český mužský reprezentant se účastnil premiéry stolního tenisu na Letních olympijských hrách v Soulu (1988)

• v létě roku 1989 využil zahraniční nabídky a odešel hrát do Německa

• po ukončení hráčské kariéry začal trénovat a dosáhl mnoha úspěchů

• jako trenér se účastnil Letních olympijských her v Riu de Janeiru (2016)

• v době natáčení (2025) žil v Praze

Stolní tenis je dynamický a technicky náročný sport, který se hraje s malým míčkem, pálkou a speciálním stolem rozděleným síťkou. Vyniká rychlými výměnami, důrazem na postřeh, koordinaci a přesnost. Díky své nenáročnosti na prostor a vybavení se stal oblíbeným rekreačním i soutěžním sportem po celém světě a je vhodný pro všechny věkové kategorie.

V Československu se stolní tenis začal organizovaně rozvíjet už ve dvacátých letech 20. století a postupně si vybudoval silnou tradici. Českoslovenští hráči patřili zejména v období od 50. do 70. let k evropské i světové špičce, což dokládají úspěchy na mistrovstvích světa a Evropy. Do 80. let byl stolní tenis v Československu velmi populární, podporovaný sportovními kluby a školami, a výrazně přispěl k výchově řady mezinárodně úspěšných hráčů.

Mezi takové hráče patřil bezesporu i Jindřich Panský. Juniorský mistr Evropy z roku 1978, který se už ve svých šestnácti letech dostal do československé reprezentace a podílel se na několika významných úspěších. Stolní tenis v podání jmen Jindřicha Panského či dvojic Panský/Orlowski či Panský/Hrachová dodnes rezonují ve sportovním světě, i když od jejich největších úspěchů uplynulo čtyřicet let. 

Když mi bylo pět, tatínek koupil vyřazený pingpongový stůl 

Jindřich Panský se narodil 29. července 1960 v Plzni jako nejmladší ze tří synů do rodiny projektanta a konstruktéra Jiřího Panského a mzdové účetní Jindřišky Panské (roz. Chmelířové). Srpnovou okupaci roku 1968 jako malý kluk vnímal, ale dění v ulicích Plzně se neúčastnil. Otec však na vlastní žádost v roce 1968 z Komunistické strany Československa (KSČ) vystoupil, aby tak demonstroval nesouhlas s vpádem vojsk Varšavské smlouvy. 

Rodina vedla malého Jindřicha od dětství k hudbě a sportu. Na přání dědečka se začal učit hrát na housle, ale když došlo na pomyslné lámaní chleba a měl si vybrat mezi stolním tenisem a hudbou, měl hned jasno, že se vydá sportovním směrem. Maminka jako členka Sokola měla ke sportu blízký vztah a svého nejmladšího syna vedla ke gymnastice. Po menším úrazu však uznala, že zde malý Jindřich úspěšný nebude.

Když bylo pamětníkovi přibližně pět let, pořídil otec starší vyřazený pingpongový stůl. Ten malého Jindřicha naprosto okouzlil. I když ještě ani nedosáhl na hranu hrací desky, snažil se odehrávat míčky, které na něj letěly. V devíti letech ho přijali do sportovního oddílu Lokomotiva Plzeň, kde se začal stolnímu tenisu věnovat naplno. 

Do školy jsem chodil vlastně jen v pondělí a v pátek

Vystoupení z KSČ, ke kterému se po srpnové okupaci rozhodl pamětníkův otec Jiří Panský, mělo dopad na studium nejmladšího Jindřicha, který se hlásil na střední průmyslovou školu dopravní, ale kvůli špatnému kádrovému posudku ho nepřijali. Začal se proto učit oboru soustružník, ale vedle toho se naplno věnoval hraní stolního tenisu. 

„Měl jsem poměrně náročné dvoufázové tréninky. Když jsem z Plzně přestoupil do Prahy a dojížděl jsem, tak jsem chodil do školy v pondělí, potom úterý, středa a čtvrtek tréninky a do školy až v pátek. Mistr nevěděl, co má se mnou dělat, zbytečně jsem mu prý špinil soustruh,“ s úsměvem dodává pamětník. 

Díky talentu, který Jindřich Panský brzy prokázal, dostal nabídku přestoupit do pražského klubu Slavia Vysoké školy. Rodiče si však dali podmínku, že pokud přestoupí, bude mít možnost studovat střední průmyslovou školu dopravní. To nakonec vedoucí klubu Vysoké školy Praha zařídil a Jindřich Panský se v sedmnácti letech přestěhoval do Prahy, kde trénoval dokonce i třífázově. O jeho skvělé hře se již mezi stolními tenisty vědělo a navíc v šestnácti letech dokonce odjel s reprezentací na soustředění do Japonska.

Na poslední chvíli jsem se stal juniorským mistrem Evropy

Prvního velkého úspěchu Jindřich Panský dosáhl v roce 1978, a to zlaté medaile na mistrovství Evropy juniorů ve španělské Barceloně. Rok před tím na stejném mistrovství ve francouzském Vichy skončil na třetím místě. Zde ho vyřadil polský hráč Leszek Kucharski. „Byl jsem z toho hodně smutný, ale on mi řekl, že jsem o rok mladší a že to vyhraju příští rok. Měl jsem nervy, protože jsem věděl, že je to poslední ročník, ale nakonec to dopadlo dobře,“ vypráví pamětník.

Jindřich Panský začal ve stolním tenise sbírat jeden úspěch za druhým. V dospělé reprezentaci se například hned v roce 1979 podílel na zisku bronzových medailí z mistrovství světa v soutěži družstev, ale jeho největší vrchol ho stále ještě čekal.

V roce 1983 přestoupil do klubu Sparta Praha. Vzhledem k tomu, že v tehdejším komunistickém Československu nebylo možné věnovat se sportu profesionálně, byl po dohodě formálně zaměstnán v podniku ČKD. Stejně jako u řady dalších vrcholových sportovců však šlo pouze o administrativní řešení a do zaměstnání fakticky nenastoupil. Jeho hlavní náplní tak zůstával sport a každodenní trénink, zatímco pracovní poměr sloužil pouze k oficiálnímu zajištění zaměstnaneckého statusu.

Díky stolnímu tenisu jsme viděli téměř celý svět

Velikou výhodu, kterou stolní tenis přinášel, byla možnost zahraničních výjezdů, kde se odehrávala velká většina mezinárodních turnajů. S výpravou ale vždy vyjížděl příslušník Státní bezpečnosti (StB), který na členy výpravy dohlížel. Jindřich Panský vypráví: „Ano, jezdili s námi, ale já se snažil si jich nevšímat. Byly to dva druhy lidí. Jedni, kteří byli v pohodě a jeli si takové to ‚nevidím, neslyším‘. Druzí byli aktivní a ti nás sledovali a po příjezdu domů hned hlásili, kdo co kde dělal.“

Přesto jednou výprava stolních tenistů vyjela do zahraničí i bez příslušníka Státní bezpečnosti. Vedoucím výpravy byl Milan Orlowski, který musel před odjezdem docházet na školení, jak má výpravu v zahraniční vést. „Po příjezdu napsal Milan do zápisu, že ke styku s emigranty v cizině nedošlo. Ale ve skutečnosti? Pořád jsme se s nimi bavili, našli nás a vlastně proč bychom se s nimi nesměli bavit, když to byli úplně normální lidi?!“ doplňuje. 

Se zahraničními výjezdy se pojila i finanční stránka sportovců. Finanční ohodnocení ze zahraničních turnajů nebylo nikterak vysoké, ale bylo spravedlivě rozpočítáváno mezi závodníky. Pokud zaznamenal sportovec z výpravy sportovní úspěch, který byl spojen s finanční odměnou, byla mu zabavena a rozpočítána na všechny členy výpravy. I s ohledem na omezený objem deviz si sportovci často tajně vozili do ciziny peníze ukryté na nejrůznějších místech. Jindřich Panský do zahraničí bral vždy dvě pálky – jednu, se kterou hrál, a druhou náhradní. A právě v náhradní pálce měl v rukojeti ukrytý svazek bankovek, za které mohl nakoupit dárky pro své nejbližší. 

Vlakem do japonského Tokia

Zahraniční výpravy se vždy organizovaly tak, aby vyšly co nejlevněji. Letecká doprava byla velmi finančně náročná, proto se vybíraly levnější varianty, jako třeba vlaková doprava. Nejen Švédsko, Anglie či Německo, ale část cesty vlakem se jelo například i na několikatýdenní soustředění do Japonska. Letecky se přesunuli do Moskvy a dál pokračovali na Dálný východ do města Chabarovsk. Odtud do přístavu ve městě Nachodka a lodí Bajkal do Jokohamy. Po čtyřdenní dlouhé cestě je pak čekal vlakový přesun do Tokia, kde probíhalo domluvené soustředění. 

Další do jisté míry neobvyklou cestu absolvovali v rámci sportovního soustředění v Severní Koreji, kam kupodivu českoslovenští stolní tenisté jezdili poměrně často a jednalo se o jednu z mála destinací, která byla poměrně snadno dostupná leteckou dopravou. 

Pamětník na toto soustředění vzpomíná následovně. „V Severní Koreji to byl taky ‚zážitek‘. Víte, ono když vidíte po osmé rodný dům Kim Ir Sena, tak už vás to moc nebaví. Pohyb jsme měli volný a objevili jsme severokorejskou Matějskou. Zážitek! Všude jsme měli jako cizinci přednost. […] Nebo jsme měli domluvenou prohlídku v muzeu s průvodcem. Když po čtyřech hodinách omdlela Maruška Hrachová a museli ji vynést ven, tak průvodce jen řekl, že druhou polovinu si projdeme příště.“

Na finálový zápas se šel podívat i švédský král

Polovina 80. let se stala pro Jindřicha Panského absolutním vrcholem, kdy dosáhl svých nejlepších sportovních úspěchů. V roce 1984 na mistrovství Evropy v Moskvě se mu podařilo ve smíšené čtyřhře dostat až do finále, kde ve dvojici s Marií Hrachovou prohrál a společně si odváželi stříbrné medaile. O rok později na mistrovství světa ho ve švédském Göteborgu čekal další velký úspěch. 

Dvojice Jindřich Panský a Milan Orlowski se probojovala přes těžké čtvrtfinále a semifinále do finále mužské čtyřhry. Pro československý stolní tenis to znamenalo obrovský úspěch. Nastoupili proti domácí dvojici Mikael Appelgren a Ulf Carlsson, kterou šel podpořit i švédský král Karel XVI. Gustav. Jednalo se o hráčskou dvojici, která stylem hry nejvíce vyhovovala československým reprezentantům z celého play off, jelikož ve čtvrtfinále Orlowski/Panský porazili Japonce a v semifinále Číňany. Právě během prvního finálového setu došlo po odpískání chybného podání nejspíš k psychickému rozhození Jindřicha Panského a československá dvojice si nakonec odvezla stříbrné medaile. 

Jindřich Panský si však z Göteborgu nakonec odvezl dvě stříbra. Ve smíšené čtyřhře opět s Marií Hrachovou postoupili do finále, kde podlehli čínské dvojici a vybojovali skvělé druhé místo. „S Maruškou jsem hrál nejraději. Hrozně mi vyhovoval její styl a hlavně to, že byla klidná,“ vzpomíná na svou spoluhráčku.

O rok později se konalo opět mistrovství Evropy, kdy turnaj hostila Praha. Na stolní tenisty byl vytvářen obrovský tlak, že jako domácí hráči musí vyhrát některou z kategorií a prohra by znamenala ostudu. Jindřich Panský už zkušenosti z finále mistrovství Evropy měl a chystal se je zúročit. Nakonec se vše vydařilo a smíšená čtyřhra Panský/Hrachová slavila fantastický úspěch ve formě zlatých medailí. 

Před pádem režimu mě pustili hrát do zahraničí 

Na Letních olympijských hrách v jihokorejském Soulu (1988) měl premiéru stolní tenis, na který se kvalifikovalo hned několik československých reprezentantek a jeden hráč, Jindřich Panský. V osmičlenné skupině, kde ho porazil polský reprezentant Leszek Kucharski a pozdější olympijský vítěz Jihokorejec Yoo Nam Kyu, skončil na třetím místě, které bylo prvním nepostupovým. 

V první polovině roku 1989 přišla do kanceláře Pragosportu nabídka, že o Jindřicha Panského je zájem v západním Německu. Nabídku přijal a od léta 1989 pravidelně dojížděl do Německa hrát nejprve třetí ligu, ale po krátké době již německou Bundesligu. Během jeho německého angažmá prožil několik významných momentů, kdy došlo k pádu komunistického režimu v Československu a ke sjednocení Německa. I když se přímo demonstrací na Národní třídě neúčastnil, tak ale nechyběl na masových manifestacích, které pak v následujících dnech v Praze probíhaly.

I po konci komunistické totality hrál nadále v Německu, kde nakonec aktivní kariéru ukončil v roce 2013 a dal se na trenérskou dráhu. Jako trenér se podílel na přípravě české reprezentace mužů, zúčastil se Letních olympijských her v Riu de Janeiru či s pražským klubem El Niňo vyhrál několikrát českou nejvyšší soutěž. 

Jindřich Panský se i nadále věnuje stolnímu tenisu a s úsměvem dodává, že je pořád zapsán na soupisce, a když je potřeba, tak ještě vypomůže. Vedle toho se věnuje exhibičnímu pořádání zápasů ve stolním tenise s Milanem Orlowskim, díky čemuž se dostali například i do Francouzské Polynésie či Kataru a hlavně po Evropě sbírají veliké úspěchy.