Ing. Igor Láník

* 1950

  • „Co si myslím, že je strašně důležité, je práce s lidmi. Já jsem vždycky vycházel z toho poznatku, že ne každý může dělat cokoliv a že je potřeba tomu člověku, když ho přijímáte do nějaké funkce nebo do nějakého postavení, ať je to dělnické nebo nižší management nebo vyšší management, že je důležité toho člověka, když se mu v té pozici nedaří, tak mu nabídnout něco jiného, kde by se uplatnil, kde by si našel to své postavení ve firmě. Myslím si, že práce s lidmi je vůbec jednou z těch nejtěžších a že to spousta lidí neumí. Vyslechnout ty lidi, promluvit s nimi, znát přibližně jejich životní příběh, jak pracovní a někdy i soukromý. Ono se to velice mění, v době když jsme měli tak do sto lidí, tak to jsem znal každého a vždycky jsem si našel čas a v té dílně se za lidmi zastavit. Zpočátku i v dělnických profesích jsem si se všemi tykal a byli jsme kamarádi. Dnes je to trochu jinak, těch lidí se tady vystřídalo relativně hodně. Hodně mladých lidí přišlo, aby vzápětí odešlo, takže to síto je jiné. Myslím si, že rovnost v jednání a uznávání výsledků práce toho druhého a respektování jeho názorů, že to k rodinné firmě patří.“

  • „Jednadvacátý srpen přišel, když jsem byl v Alžíru doma nemocný. Takže jsem seděl u rádia a ladil si stanice, které bylo možné naladit česky mluvící a myslím si, že tehdy nejlepší poslech jsem měl Rádia Tirana, které mělo české vysílání a informovalo, co se děje nebo jak se děje. Má znalost cizích jazyků, jako francouzštiny, nebyla taková, abych mohl poslouchat francouzské zprávy. Rodiče, když se otec vrátil z práce, tak se jeli k moři vykoupat a já jsem byl doma a lovil jsem informace. V době po srpnu nelítaly Československé aerolinie, letadla byla dislokovaná v Bělehradě nebo někde na Balkáně a normální provoz začal asi až po měsíci okupace. A protože létalo jedno letadlo týdně Praha – Alžír, tak napřed měli přednost lidi, kteří tam byli zaměstnáni a chtěli do práce nebo ze zdravotních důvodů, takže na studenty, kteří byli časově nezávislí, přišla řada až naposledy. Já jsem z Alžíru odletěl a přišel až někdy v polovině října, kdy už mě vyškrtli z třídní knihy, že jsem emigroval, že už nebudu pokračovat ve studiu. To se snadno vyřídilo a vrátil jsem se v říjnu.“

  • „On (otec) nebyl přímo z Brna, ale byl ze Soběšic, což je dnes součást Brna. Mezi Královým Polem a Soběšicemi byla fronta, která tam skončila osmadvacátého dubna nebo sedmadvacátého, jak to bylo a při těch bojích, které tam byly u Soběšic, jejich dům zasáhla ruská ‚kaťuša‘ a dům, kde on vyrostl, celý vyhořel. Po válce se snažil vyřešit svoje bydlení a to byl taky důvod, proč se s maminkou brali v zásadě po velmi krátké době, co spolu chodili. A posléze získali byt, protože v Brně v té době bylo hodně volných bytů, jednak po německých obyvatelích, jednak po židovském obyvatelstvu, co se už nikdy nevrátilo. Když měli mít svatbu v červnu nebo koncem května, tak měli strach, aby se k nim ruští vojáci nepřidali. To by o pití nebyl žádný problém, ti vodky a dalšího měli a rádi by na takovou akci šli, ale rodiče neměli zájem. Takže když šli do kostela na obřad, tak svatební kytici a závoj nevěsty nesli v kabele, aby nebylo vidět, že se něco takového děje.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Boskovice, 17.09.2025

    (audio)
    dĺžka: 45:28
    Zaznamenané v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
  • 2

    Boskovice, 23.09.2025

    (audio)
    dĺžka: 02:27:22
    Zaznamenané v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky sú k dispozícii iba pre prihlásených užívateľov.

AI asistent Memory of Nations
Prebáda tisíce príbehov pamätníkov

Objavte nový spôsob, ako používať Archív Memory of Nations. Pýtajte sa na témy, udalosti, miesta alebo skúsenosti, ktoré vás zaujímajú. AI asistent prehľadáva prepisy rozhovorov s viac ako 30 000 hodín nahrávok rozhovorov a vyhľadáva relevantné spomienky naprieč archívom. Nemusíte poznať meno pamätníka ani vedieť, kde hľadať. Stačí položiť otázku vlastnými slovami.

Položte otázku
beta

Největším nepřítelem dobrého je lepší

Igor Láník, maturita 1970
Igor Láník, maturita 1970
zdroj: archiv pamětníka

Igor Láník se narodil 25. prosince 1950 v Šumperku rodičům Anežce a Milanovi Láníkovým. Rodina se několikrát stěhovala a nakonec natrvalo zůstala v Boskovicích. Otec byl uznávaný veterinář, průkopník metody umělé inseminace a na konci 60. let pracoval v Alžírsku, kde rodina trávila čas i během okupace Československa v srpnu 1968. V roce 1970 otec náhle zemřel. Igor v tom období složil úspěšně maturitní zkoušku a nastoupil na studia VUT (Vysoké učení technické) v Brně na katedru slévárenské technologie. Po promoci v roce 1975 se oženil s Janou Kašparovou a postupně se jim narodili tři synové: Igor (1977), Boris (1980) a Aleš (1984). Nastoupil do Šmeralových závodů v Brně, odkud po roce a půl zamířil pracovat do Moravských keramických závodů v Rájci. Brzy po jeho nástupu proběhla restrukturalizace velkého podniku a v Rájci nově vznikl Výzkumný ústav keramiky. Během listopadových událostí v roce 1989 vrátil stranickou legitimaci a zapojil se s kolegy do generální stávky. V 90. letech Výzkumný ústav keramiky zanikl, a proto se rozhodl s několika kolegy založit firmu. Postupně se z malé firmy Igor Láník – Techservis Boskovice stala významná společnost s unikátní technologií na výrobu keramických filtrů dodávající výrobky do celého světa. Rodinná firma s názvem Lanik s.r.o. zaměstnávající v současné době (rok 2026) 170 pracovníků si od začátku zakládá na osobním přístupu k zaměstnancům i zákazníkům. Igor Láník vedení firmy předal svým dvěma synům a po smrti své ženy (rok 2026) žije sám v rodinném domě v Boskovicích.