Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ivan Kožíšek (* 1948  †︎ 2014)

• narozen 22. září 1948 v České Kamenici

• mládí prožil v bývalých Sudetech na Šluknovsku, kde zažil postupnou devastaci místních statků po odsunutých sudetských Němcích a kulacích

• před vojnou absolvoval tzv. učiliště JZD

• narukoval v roce 1968, srpnovou invazi vojsk Varšavské smlouvy zažil v posádce v Holíšově, po invazi odmítl dál sloužit jako voják, odeslán do ústavu pro choromyslné a pak propuštěn

• vystřídal nespočet zaměstnání, pracoval na stavbách, po lesích, dělal střešní izolace, bral jakékoliv místo, kde mu k práci poskytli i střechu nad hlavou

• na tři roky, znovu zakotvil v Praze, kde se seznámil s představiteli rodícího se undergroundu

• v polovině 70. let se přestěhoval do Rumburku

• v zimě 1977 i s manželkou podepsali prohlášení Charty 77

• protože pracoval u národního podniku TOS na vykládce vagonů, na rozdíl od manželky neztratil zaměstnání

• doma rozmnožovali Infoch, knížky, vydávali rumburský samizdat a pomáhali ostatním disidentům

• v roce 1981 napsal otevřený dopis prezidentu republiky Gustávu Husákovi za propuštění Rudolfa Battěka

• 31. srpna 1981 zatčen za schvalování trestného činu, vyšetřován v Litoměřicích

• v prosinci 1981 odsouzen na 7 měsíců nepodmíněně v I. NVS, trest si odpykal ve věznici Nové Sedlo, kde pracoval na železničních stavbách

• po návratu z vězení šikanován StB, pracoval jako řezač šrotu

• v roce 1989 podruhé souzen za položení květin na výročí 21. srpna u sochy „Nepokořeného“ v Rumburku, ale soud se protáhl až do revoluce, takže obžaloba byla stažena

• v listopadu 1989 svolal na místní náměstí v Rumburku velkou demonstraci

• na čas se angažoval v místním zastupitelstvu, ale brzy byl zklamán z vývoje poměrů a z veřejného života se stáhl

• v roce 2007 se začal amatérsky věnovat fotografii

• roku 2012 získal ocenění účastníka protikomunistického odboje

• zemřel 20. září 2014

• v roce 2018 získal in memoriam Cenu ÚSTR za svobodu, demokracii a lidská práva

Jiný způsob zpracování

Tento medailon vychází z nahrávky a metodiky ÚSTR.