Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Marie Kavková (* 1944)

• narozena 19. února roku 1944 v Dolních Kralovicích

• tatínek měl řeznictví, po roce 1948 o svou živnost přišel

• vyučila se kuchařkou

• kvůli zatopení obce při stavbě nádrže Švihov se musela rodina vystěhovat

• v roce 1971 se rodina přestěhovala do Benešova

• později začala pracovat v nemocnici ve finanční účtárně, kde zůstala dlouhé roky

• v roce 2024 žila v Benešově

Marie Kavková, za svobodna Horáčková, se narodila 19. února roku 1944 v Dolních Kralovicích, má jednoho staršího bratra. Její rodina patřila mezi starousedlické rodiny z Kralovic. Vyrůstala zde společně se svým bratrem a se spoustou bratranců, sestřenic a kamarádů. Maminka přišla do Kralovic v roce 1939 jako svobodná. Její otec sháněl prodavačku do svého řeznictví, kam se přihlásila. Matce tehdy bylo devatenáct let, otci třicet šest let. Tatínek po roce 1948 o řeznictví přišel. 

Manželství dlouho nevydrželo

Ve čtrnácti letech se Marie Kavková šla vyučit kuchařkou, jezdila do Ledče nad Sázavou do hotelu, poté navštěvovala školu v Chrudimi. V sedmnácti letech se přihlásila na školu společného stravování. Studovala ji dálkově, jednou za čtrnáct dní proto cestovala do Prahy. Školu skončila ve dvaadvaceti letech.

Mezi studii se ještě v devatenácti letech vdala a začala pracovat v továrně Vulkán, kde vařila v závodní jídelně. Následně strávila tři roky na mateřské dovolené, poté se vrátila do továrny, konkrétně do kanceláře, kde její matka pracovala jako mzdová účetní. Když byl dceři rok a půl, manželé se rozvedli. V Kralovicích ještě rodina strávila srpnovou invazi roku 1968, kdy Československem projížděl konvoj vojsk Varšavské smlouvy. Tehdy se její malá dcera na několik minut ztratila z dohledu, když se rozhodla jít zamávat procházejícím vojákům.

Zatopení Dolních Kralovic

Již od šedesátých let dvacátého století se začalo uvažovat o stavbě nové přehradní nádrže na řece Želivka. Plán začal být realizován v roce 1965, k úplnému dokončení došlo v roce 1972. Dotklo se to i rodiny Marie Kavkové, jež pocházela z Dolních Kralovic, které byly kvůli stavbě zbourány a zatopeny. Matce ani otci se z rodinného domku stěhovat nikam nechtělo, už vůbec ne do nabízených bytových domů.

„Tak jsme zase létali po republice, různě sháněli dům. Ale peníze jsme neměli, vlastně jsme čekali, říkalo se, že nám dům vrátí a dají peníze. Proto jsme v Kralovicích byli až do posledka, stěhovali jsme se až v roce 1971, v roce 1972 už to tam zatopovali. Takže jsme vlastně žili v rozbořených Kralovicích,” popisuje Marie Kavková.

Svůj původní dům rodina vystěhovala a snažila se z něj například i oklepávat cihly a uskladnit je pro možnou budoucí stavbu nového domu. „Abychom zachránili aspoň něco. Protože naši pořád nevěděli, jestli ty cihly nebudeme třeba potřebovat,” vypráví pamětnice. Nakonec se rodina přece jen přihlásila na Benešovsko, a to do nechtěné bytovky, neboť už neměla jinou možnost. „Byly to takové zmatky. Byli jsme z toho vlastně všichni špatní, naši šli do bytovky, ale neradi,” dodává.

Po přestěhování do Benešova si podala přihlášku do nemocnice na finanční účtárnu. Než ji přijali, pracovala ještě dva měsíce v mlékárně. V nemocnici nakonec pracovala až do důchodu, kam odešla v roce 2000. V roce 2024 žila v Benešově.