Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Antonie Kadlčíková (* 1939)

• narodila se 18. října 1939 ve Vískách na jižní Moravě

• vyrůstala v rodině se čtyřmi dětmi na hospodářství

• matka trpěla tuberkulózou a zemřela, když jí bylo 16 let

• vychodila měšťanku

• v 50. letech otec vstoupil do JZD

• pracovala na zemědělských brigádách, jako dělnice v podniku TON a ve zbrojovce

• provdala se do Hračovic

Antonie Kadlčíková, rozená Hanáčková, přišla na svět 18. října 1939 v jihomoravské vesničce Vísky do rodiny drobných až středních hospodářů. Její matka Barbora pocházela z Kunovic, otec Antonín z Vísek. V domácnosti vyrůstaly čtyři děti a rodina měla hospodářství s koňmi i kravami. Už si po letech nepamatuje výměru polí, ale byli soběstační a hospodářství je živilo.

Vzpomíná především na těžké dětství, které bylo poznamenáno dlouhodobou nemocí matky. Barbora Hanáčková trpěla tuberkulózou, tehdy stále závažnou a často smrtelnou chorobou, a léčila se doma i v ústavech – pamětnice zmiňuje Jevíčko i pobyty v sanatoriích. Znamenalo to, že péče o domácnost a hospodářství dopadala ve velké míře na děti. Antonie Kadlčíková od útlého věku pracovala: než odcházela do školy, dojila krávy, uklízela a starala se o koně. Po škole znovu. Když jezdila s koňmi, někdy jí i utekli.

Matka zemřela, když bylo Antonii přibližně šestnáct let a ještě chodila do školy. Tím se tíha každodenního provozu domácnosti přenesla na děti ještě výrazněji. Sama o svém mládí mluví stručně a bez sentimentu. Školní docházka se podřizovala práci v zemědělství. Chodila na měšťanku, ale někdy vyučování vynechala, protože doma bylo potřeba pracovat.

Koně a krávy táta odevzdal do JZD

V 50. letech začal stát systematicky zasahovat proti soukromě hospodařícím rolníkům. Na sedláky byl vyvíjen tlak, aby vstupovali do jednotných zemědělských družstev, museli odevzdávat hospodářská zvířata a přicházeli o možnost rozhodovat o vlastní práci. Antonie Kadlčíková si všechny detaily těchto změn už nevybavuje. Pamatuje jen, že když z jejího rodného hospodářství odváděli koně a krávy, byla už vdaná do Hračovic. Její otec nakonec do družstva vstoupil a pracoval tam mimo jiné jako noční hlídač.

Vychodila měšťanku, pak pracovala nějakou dobu doma a poté přešla do práce. Nešlo jen o rodinnou okolnost, ale také dobovou a politickou situaci – děti ze soukromých zemědělství reálnou šanci na další vzdělání nedostávaly. Antonie už jako mladá dívka pracovala na polních brigádách, i mimo obec. „Někdy jsme jezdili na týden, jindy i na čtrnáct dní, kde bylo potřeba,“ vzpomíná. Pracovala při okopávání a protrhávání řepy, při vybírání brambor i při sázení stromků. Později pracovala v podniku TON v Uherském Hradišti, kde brousila židle a stoličky. Následně ve zbrojovce brousila pažby. Práce se nebála a nestěžovala si. Ve zbrojovce se jí líbilo nejvíce.

Provdala se za manželem do Hračovic, kde si postavili vlastní dům. Na manžela Mirka i jeho rodiče vzpomíná s láskou: „Byli velmi hodní.“ V manželství strávila spokojených pětačtyřicet let. Žila především prací a rodinou.