Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Anna Hurychová (* 1947)

• narozena 25. dubna 1947 v Mlázovicích

• vystudovala Pedagogický institut v Hradci Králové

• v srpnu 1968 byla na pracovním pobytu v Anglii

• na ZŠ Hanspaulka byla ředitelem donucena vstoupit do komunistické strany

• byla předsedkyní ROH

• vzpomínky na demonstrace v listopadu 1989

• od roku 1990 ředitelkou ZŠ Františky Plamínkové v Praze

• v roce 2023 žila v Praze

Anna Hurychová se narodila 25. dubna 1947 v Mlázovicích v Podkrkonoší jako starší ze dvou sester. Tatínek měl zemědělskou školu a po válce vstoupil do komunistické strany, přesto měl v 50. letech potíže, když se zakládala jednotná zemědělská družstva. Maminka byla věřící a i za komunistů chodila do kostela, ale ani víru ani politické přesvědčení rodiče svým dcerám nevnucovali. 

Zpíváme českou hymnu, možná naposledy

Základní školu absolvovala v Mlázovicích, druhý stupeň pak v nedaleké Ostroměři. Oba rodiče pracovali v zemědělství, jedna z dcer tedy podle tehdejšího nařízení musela v zemědělství zůstat, studovat směla jen jedna. Volba nakonec padla na Annu, která po studiu Střední všeobecně vzdělávací školy v Hořicích v Podkrkonoší nastoupila na Pedagogický institut do Hradce Králové. Už tehdy jí nabízeli vstup do komunistické strany, to ale rázně odmítla. Místo toho se v létě 1968 přihlásila na pracovní pobyt v Butlin’s Campu v Anglii, o kterém se dozvěděla v rádiu. „I když jsem anglicky moc neuměla, protože jsem neměla talent na jazyky, hned mi bylo jasné, že chci jet. A představte si, jela jsem z fakulty jako jediná, nikdo jiný se nepřihlásil,“ vypráví pamětnice. 

Vlakem dojela skupina šesti set studentů do Doveru, odkud putovali do jednotlivých kempů. Annu vybrali jako prodavačku. Šest týdnů prodávala, dva týdny pak mohla za odměnu strávit v Londýně. Rok předtím vyjela s fakultou na Ukrajinu a kulturní šok, který zažívala na obou místech, byl obrovský. 

V kempu ji zastihla zpráva o okupaci Československa sovětskými vojsky, které nikdo ze studentů zpočátku nechtěl věřit. „Ráno přijdeme do práce, tam noviny, tady na Václaváku tanky, tak si říkám: ‚To je z pětačtyřicátého.‘ A pak vidím, na tom obrázku je taková kostkovaná taška, to je snad z téhle doby?! No pak nám pustili televizi, zpíváme českou hymnu, možná už naposledy…“ vypráví. Nikdo nevěděl, jak to dopadne, a mnoho studentů si myslelo, že už nikdy neuvidí svoje rodiče. Jedni starší lidé jí dokonce nabízeli adopci, že ji nechají dostudovat a může u nich zůstat. „No jenomže to vlastenectví v člověku je zakořeněné tak, že když má přátele a rodiče ještě a rodinu… Tak jsem říkala: ‚To v žádném případě.‘ Vrátila jsem se a říkám: ‚Za rok pojedu znovu,‘ ale už to nešlo.“

Učit děti komunistických pohlavárů

Po dokončení fakulty učila krátce v Jičíně, čtyři roky pak v Miletíně, rodišti Karla Jaromíra Erbena. Tady se seznámila se svým budoucím manželem a společně se odstěhovali do Prahy. Anna Hurychová začala učit matematiku a výtvarnou výchovu na základní škole na Hanspaulce, kam dostala umístěnku na pouhý rok. I přesto, že do školy chodily děti komunistických pohlavárů, jako byli třeba Štrougal a Biľak, kteří bydleli ve vilách poblíž, měla to tam ráda. Pan ředitel, kovaný komunista, jí neustále chodil do hodin, někdy u ní proseděl celý den a kontroloval, zda neučí ‚závadně‘. Byla přesvědčená, že si bude muset po roce hledat nové místo, ale ředitel ji nakonec překvapil tím, že jí smlouvu prodloužil. Měl ale podmínku, že vstoupí do strany. „Na té škole se mi moc líbilo a nechtěla jsem odcházet, tak jsem na to přistoupila. Dneska to považuji za největší chybu v životě, ale tehdy se pro mě změnilo jen to, že mě jmenovali předsedkyní ROH. Tak jsem organizovala zájezdy pro kolegy, ale nikde jsem se neangažovala,“ vzpomíná na svou komunistickou minulost pamětnice. 

Na Hanspaulce nakonec učila až do roku 1989, kdy přešla na ZŠ Františky Plamínkové v Holešovicích. Režim už se tou dobou pomalu hroutil a Anna Hurychová chodila se svým synovcem na manifestace na Letnou i na Václavské náměstí. Rudou knížku vrátila, jakmile to bylo možné. Euforie z pádu komunismu byla obrovská. Atmosféra se změnila nejen ve společnosti, ale i ve škole. „Když jsem předtím přišla do sborovny na pedagogickou radu, nikdo nemluvil. Všichni učitelé se báli něco říct, vyjádřit svůj názor,“ popisuje. 

V roce 1990 se na všech školách museli učitelé postavit za svého ředitele, pokud měl ve funkci zůstat. Na ZŠ Františky Plamínkové mu důvěru nevyjádřili a naopak místo ředitelky nabídli jí, zpočátku jako záskok na rok za nemocnou druhou kandidátku. Nakonec z toho bylo 18 let. Do důchodu odešla až v roce 2007. V roce 2023 žila v Praze.