Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Jaromír Gebas (* 1953)

• narozen 11. května 1953 v Trutnově

• rodina z otcovy strany přišla v roce 1956 v rámci znárodnění o hospodářství s pozemky

• odmaturoval v roce 1973 na Střední lesnické technické škole v Trutnově

• na Správě Krkonošského národního parku působil od 1. července 1973

• roku 1973 narukoval k Pohraniční stráži v Ašském výběžku a absolvoval poddůstojnickou školu v Libějovicích

• od roku 1977 působil jako vedoucí střediska terénní služby ve Špindlerově Mlýně

• pamětníkovo jméno bylo v registračním protokolu neprávem zapsáno v kategorii důvěrník a agent

• ve druhé polovině 70. let se stal členem KSČ (Komunistické strany Československa)

• odpromoval na Vysoké škole zemědělské v Brně v roce 1985

• v letech 1990-1992 vykonával funkci poslance Federálního shromáždění za KSČ (poté KSČM)

• stál u zrodu Asociace strážců přírody

• působil na Správě KRNAPu více než 40 let

• v roce 2025 žil ve Vrchlabí

Jaromír Gebas zasvětil svůj život přírodě a její ochraně. Společně se spolupracovníky ze Správy KRNAPu se snažil zmírnit dopady ekologických katastrof, které Krkonoše v minulém století postihly. 

Jako dlouholetý člen, později poslanec KSČ (poté KSČM), patřil po sametové revoluci do tzv. reformní skupiny, snažící se o změnu strany: „Stojím si za tím, že ta strana je nereformovatelná, protože s některými ortodoxními lidmi, kteří ve straně byli, tak s těmi se ztotožnit nemůžu,“ říká. Svůj mandát již neobhajoval a rozhodl se ze strany vystoupit.

Z vlastního statku si prababička odnesla jen polštář a peřinu

Jaromír Gebas se narodil 11. května 1953 v Trutnově. Jeho otec Jaromír Gebas starší se narodil v Třebechovicích pod Orebem, ale většinu svého života prožil v Trutnově, kam se přestěhoval po studiu vysoké školy – oboru veterinářství. Pamětníkova matka Lenka Gebasová, rozená Vlachová, pocházela z Velkých Svatoňovic a působila jako zapisovatelka u soudu. „Mamku jsme měli všichni moc rádi. Byla ohromně pečující, ale i přísná,“ vzpomíná Jaromír Gebas. Za svou celoživotní vášeň a nadšení pro lesnictví a přírodu však vděčí svému dědečkovi z matčiny strany, Josefu Vlachovi, který jej učil ručně sekat kosou lesní louky a starat se o hospodářství. 

Dětská léta prožil obklopen milující rodinou a přírodou a věnoval se také sportu. Hrál fotbal, hokej a později se po vzoru otce začal věnovat ještě motosportu. Svůj motocykl nevyužíval Jaromír Gebas starší pouze pro svůj koníček, ale stal se i nepostradatelnou součástí výbavy pro výkon jeho povolání: „Žádná auta dřív nebyla, takže na ní jezdil i v zimě. Do pláště na zadní kola si instaloval šrouby, aby na ní mohl v zimě a ve sněhu dojet za zvířaty,“ říká pamětník.

Šťastný rodinný život přerušil až rok 1956, kdy matce a babičce z otcovy strany znárodnili hospodářství s veškerými pozemky. „Byly mi tehdy asi tři roky, ale v paměti mám to, že situace doma byla zvláštní… přišla prababička, která měla pod rukou polštář a peřinu. Vždycky pak říkala, že to bylo jediné, co jsme si mohli vzít,“ líčí Jaromír Gebas. Statek se do rukou rodiny navrátil až po pádu komunistického režimu v restitučním řízení.

Na hranici jsme zadrželi žáka šesté třídy

O politice se doma příliš nemluvilo a ani jeden z rodičů nebyl politicky aktivní, i přesto se jako dítě stal členem Pionýra a později, v době středoškolského studia, členem SSM (Svazu socialistické mládeže). „Sportu jsem věnoval hrozně moc času. Dále jsem se věnoval zájmovým kroužkům jako je myslivost apod. Měl jsem dost zájmů, takže zpětně bych to hodnotil tak, že jsem politicky pracoval strašně málo,“ vysvětluje své členství v organizacích Jaromír Gebas. 

Učil se dobře a lákalo ho věnovat se přírodě, proto se rozhodl po absolvování základní školy nastoupit na Střední lesnickou technickou školu v Trutnově. „Jsem hrdý na to, že jsem ji absolvoval, protože to byla vyhlášená, náročná škola, která dokázala lidi vychovávat k lesnickému vzdělání odpovědně,“ říká. V rámci úspěšného přijetí na střední školu museli zájemci absolvovat ještě předškolní roční praxi nebo nastoupit do učiliště. Dospívající Jaromír si vybral roční předškolní praxi. „Myslím si, že to nebylo vůbec špatné. Měli jsme spoustu hodin praxí, takže to, co jsme si vyslechli ve škole, jsme si mohli hned venku ověřit,“ říká. 

Úspěšně odmaturoval v roce 1973 a hned 1. července nastoupil na Správu KRNAPu. Chvíli poté, 1. října 1973, narukoval Jaromír Gebas k Pohraniční stráži v Ašském výběžku jako psovod. Do paměti se mu nesmazatelně vryl jím první zatčený občan. „Mé první zadržení ve službě byl človíček ze šesté třídy, který dostal špatné pololetní vysvědčení a bál se jít domů. Proto se rozhodl utéct. Dovedete si představit, že přivedete takového klučinu domů? To bylo moje první zadržení, ze kterého jsem byl hrozně vykulený,“ vypráví Jaromír Gebas. Chvíli poté, v lednu roku 1974, nastoupil do poddůstojnické psovodské školy v Libějovicích, která trvala půl roku. Po vykonání zkoušek se vrátil na rotu, na které strávil měsíc, než si jej vyžádali zpět do poddůstojnické školy, v níž do konce svého povinného vojenského výcviku, tedy do roku 1975, vyučoval. 

Na vojně byl Jaromír Gebas navržen ke kandidatuře do KSČ. „Byl jsem hloupý a myslel jsem si, že se mi díky tomu podaří některé věci vyřešit nebo budu mít více možností, jak je řešit. Na Správě [KRNAPu] mě pak přijali do základní organizace KSČ,“ líčí okolnosti své stranické příslušnosti pamětník. 

Kvůli emisím nám všechno usychalo před očima

Po vykonání vojenské služby nastoupil na pobočku Správy KRNAPu ve Špindlerově Mlýně na pozici strážce národního praku. Krátce poté dostal příležitost ucházet se o post vedoucího pracoviště terénní služby: „Po třech měsících jsem dělal pohovory u pana ředitele Svobody z otázek, které byly teoretické, ze zákonů a právních norem, praktické části a místopisů. Druhý den mi řekl, že jsem prošel. V lednu roku 1975 jsem převzal pracoviště terénní strážní služby,“ říká Jaromír Gebas. Mezi pracovní povinnosti jeho oddělení patřila mimo jiné i kompletní údržba turistických cest. „Vezměte si, že na Špindlu bylo 112 kilometrů turisticky značených cest, na kterých jsme v pěti nebo šesti lidech zajišťovali běžnou údržbu, ale i průjezdnost v zimě,“ říká. 

Jedním z největších úkolů pro Správu KRNAPu v 70. a 80. letech minulého století byla nadměrná návštěvnost Krkonoš, která s sebou, mimo jiné, přinášela i neuvěřitelné množství odpadů: „Už v roce 1978/80 jsem psal, že bychom měli odpad třídit, protože kdyby se likvidoval odpad na území parku, tak jak tam byli zvyklí… tedy že ho zahrabávali za boudu apod., tak do roku 2000 by Labská přehrada ve Špindlerově Mlýně byla plná odpadu,“ říká Jaromír Gebas. 

Jako lesník nemůže Jaromír Gebas nezmínit špatné velkoplošné hospodaření v lesích v dobách komunistického režimu: „Někteří neúměrně používali mechanizaci, která například za jednu pracovní směnu schroustala asi tři hektary lesa. Ne každý také zaměstnance parku z lesního provozu bral vážně, takže docházelo i k nevhodným situacím a hádkám.“ Ekologickou katastrofou byly pro Krkonoše a její přírodu především emise. „Drtily nás tím, že nám všechno usychalo před očima. Ale hlavně tím, že zdroje znečištění nepocházely od nás, ale z proudů z Polska a NDR. Z našeho území na Krkonoše šlo asi 20 % znečištění,“ říká Jaromír Gebas.

Příslušníci StB na sezení nechodili v utajení 

I před rokem 1989 navázala Správa KRNAPu spolupráci s Národním parkem Bayerischer Wald (Bavorský les). „[Díky spolupráci] de facto vznikly naše informační střediska, později i vybavení na venkovní expozice,“ líčí Jaromír Gebas. Zahraniční návštěvy za minulého režimu s sebou přivážely spoustu zajímavých podnětů a odborných znalostí. Značnou pozornost jim však věnovala i Státní bezpečnost: „O lidech ze Státní bezpečnosti jsme věděli. Ve Špindlu byli stálí dva. […] Když někdo odjel, hned za námi přijeli a vyptávali se, co jsme projednávali. Nikdy to nebylo tak, že by na sezení přijeli tajně.“ Kvůli zahraničním návštěvám pamětník podepsal listinu, která stvrzovala, že je osobou určenou pro styk se státním tajemstvím. Nikdy vědomě nespolupracoval s StB, což dokládá pravomocný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. ledna 1999, který jasně říká, že byl Jaromír Gebas neoprávněně evidován jako spolupracovník StB. 

Správa KRNAPu rovněž velmi úzce, dennodenně spolupracovala se sousedním Polskem. „Dokonce jsme měli společné hlídky i služby.“ říká pamětník. Správy obou parků si vzájemně vypomáhaly i při zalesňování. Vzájemná a dle Jaromíra Gebase přínosná kooperace pokračovala i po roce 1989: „Myslím si, že z jejich strany je ta spolupráce snad ještě lepší než z té naší.“

Cesta do nejvyšších politických pater

Jaromír Gebas studoval v letech 1978-1980 na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Poté ve studiu pokračoval na Lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně, na které roku 1985 odpromoval. Nálada ve společnosti se začala měnit. Až nastal rok 1989, ve kterém se Jaromír Gebas aktivně účastnil revolučních akcí: „Nevěděl jsem, co je to stávka, tak jsem po nich jezdil, abych vůbec věděl, co to je a vžil se do situace a atmosféry. Na první jsem byl na náměstí v Trutnově. Byl jsem z toho potěšen… můžu říct, že snad poprvé jsem dal najevo, že jsem za tuto změnu rád,“ říká. 

Sametová revoluce přinesla vytouženou svobodu a mnoho změn. Přelomovou byla i pro Jaromíra Gebase. „Revoluce mě jako ostatní vynesla do nejvyšších pater. V prvních chvílích jsem z toho byl absolutně vyveden,“ líčí počátky své politické kariéry. Roku 1990 se v rámci procesu kooptací po sametové revoluci stal poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění za KSČ. Svůj mandát v červnových volbách roku 1990 za KSČM obhájil a ve své funkci setrval do roku 1992. „Myslel jsem si, že uděláme změnu. Byl jsem ve skupině, která připravovala změnu KSČ. Bohužel se nám to nepodařilo. Když se pak připravovaly volby, odmítl jsem kandidovat. Skončil jsem tak, že jsem to všechno položil,“ říká Jaromír Gebas, který ze strany posléze vystoupil.

V rámci své politické kariéry se stal místopředsedou výboru životního prostředí. S úctou vzpomíná na tehdejšího ministra životního prostředí Josefa Vavroušku: „Byl to člověk, který tím žil. Svou funkci vykonával s plnou odpovědností, odborností, vážností a svým vlastním přístupem. Nesmírně jsem si ho vážil a vážím si ho dodnes,“ říká Jaromír Gebas. Pro Paměť národa o Jiřím Vavrouškovi vyprávěla jeho manželka Eva Vavroušková.

Přírodě a její ochraně zasvětil pamětník celý svůj profesní život. Stál u zrodu Asociace strážců přírody, která funguje dodnes.  Závěrem Jaromír Gebas říká: „Je důležité vše dělat tak, aby se za to člověk nemusel stydět.“