Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Manuel Cuesta Morúa (* 1962)

To, co má váhu, je slovo, nikoli násilí

  • narodil se 31. prosince 1962 v Havaně, Kubánské republice

  • historik, spisovatel a politický analytik

  • v roce 1986 dokončil studium historie a následně doktorské studium politologie a mezinárodních vztahů na Univerzitě v Havaně

  • v roce 1991 se stal členem politické organizace Sociálnědemokratický směr pro Kubu (Corriente Socialista Democrática Cubana) a v roce 1996 byl jmenován jejím předsedou

  • v roce 2002 založil Progresivní oblouk (Arco Progresista), organizaci, která zaštiťuje sociálnědemokratické skupiny v Kubě i zahraničí

  • v roce 2015 vytvořil platformu „Jiný 18“ (Otro 18) s cílem podporovat nezávislé kandidáty ve volbách v roce 2018

  • v současnosti pokračuje ve svých aktivitách zaměřených na transformaci volebního systému na Kubě

  • žije v Havaně

„Nikdy neexistovala diskuse v rámci kubánské levice, vždy se řešily jen záležitosti kolem revoluce,“ popisuje Manuel Cuesta Morúa, lídr opoziční politické strany na Kubě Progresivní oblouk, nedostatečnou politickou kulturu v zemi. O její přeměnu usiluje již 30 let.

Pizza místo rýže

Manuel Cuesta Morúa se narodil v Havaně v Kubánské republice 31. prosince roku 1962. Pochází se skromné rodiny. Jeho otec byl ševcem a matka poradkyně v oblasti pracovního práva. Oba rodiče podporovali kubánskou revoluci Fidela Castra v roce 1959, ale jeho otec Rogelio na nastolený castrismus brzy zanevřel, jelikož nový režim odsoudil a zavraždil jeho blízkého kamaráda. Jeho otec zemřel, když bylo Manuelovi teprve devět let.

Jeho matka naopak celý svůj život zasvětila idejím revoluce. Manuela vychovávala babička z otcovy strany, u které vyrůstal pod silným vlivem Církve adventistů sedmého dne, což ovlivnilo celé Manuelovo dětství a dospívání. Ze svého dětství si Manuel vybavuje potravinovou krizi v roce 1970, která vypukla kvůli nepovedené „sklizni deseti milionů“, když chtěla kubánská vláda vypěstovat deset milionů tun cukru a na dosažení tohoto cíle ochromila další průmysl na ostrově. „Na Kubě došla rýže, proto jsme začali jíst pizzu, která se tehdy objevila na Kubě poprvé. Kubánská vláda hledala, čím nahradit tradiční kreolskou stravu a potraviny. Také se u nás poprvé objevil ruský čaj,“ vzpomíná Manuel.

Politici nejsou, jen funkcionáři

Když bylo Manuelovi 15 let, jeho matka ho poslala na stipendium na školu na venkově, s cílem omezit vliv náboženství Manuelovy babičky při jeho výchově. Školy na venkově popisuje Manuel s nechutí. „Představovaly naprosté rozrušení tradičního uspořádání rodiny, rodina je pro dospívající jedince velmi důležitá, mělo to fatální důsledky. Komunisté chtěli, aby zmizely ,nesprávné návyky a zvykyʻ osvojované v rodinném kruhu, chtěli, aby mladí vzhlíželi jen ke komunistickému systému,“ popisuje Manuel. Také si vybavuje povinné dětské práce na plantážích s mandarinkami, jahodami a grapefruity, které byly běžnou součástí těchto škol. „Vzdělání nebylo zadarmo, já jsem si ho zaplatil, zaplatil jsem ho svou prací,“ dodává.

V 70. letech bylo pro Manuela prioritou studium. „Je potřeba neustále si rozšiřovat obzory, sledovat, co se děje v zahraničí. Četl jsem mnohem více než to, co nám diktovala marxistická ideologie,“ vysvětluje. Manuel vždy kladl důraz na svou průpravu v politice. „Na Kubě nejsou politici, jen funkcionáři, a to je velkou slabinou. Fidel Castro zničil veškeré možnosti v politickém prostředí,“ vysvětluje Manuel své rozhodnutí věnovat se právě politice.

Ekonomové ve vězení

Jako mladík vstoupil Manuel do Unie mladých komunistů (Unión de Jóvenes Comunistas), ale podotýká, že to bylo spíše kvůli společenskému tlaku než z přesvědčení. Z unie vystoupil v roce 1991. Během studií patřil mezi aktivní socialistickou mládež, kterou ale kritizuje: „Dospívající, hlavně potomci dělníků, pro politiku a změnu neudělali vůbec nic, mysleli jen na svůj blahobyt a jistotu. Je ale pravdou, že systém mladé hodně kontroloval a omezoval jejich autonomii.“

V roce 1986 dokončil studia na Univerzitě v Havaně se specializací v historii a následně úspěšně ukončil doktorské studium politologie a mezinárodních vztahů. Období 80. let pro Manuela představuje etapu „falešného blahobytu“, jehož příčiny popisuje: „Fidel poslal mnoho ekonomů do vězení, hlavně takové, kteří se přikláněli k otevření kubánského trhu. Fidel zavrhl jakýkoliv náznak uvolňování kubánské ekonomiky z rukou státu.“

Nastolená ekonomická strategie přetrvala až do 90. let, kdy vyústila v socioekonomickou krizi nazývanou „speciální období“ (periodo especial)[1]. V této době se Manuel definitivně odstřihl od komunistického režimu a přidal se k opozičnímu hnutí intelektuálů v čele s Vladimirem Rocou[2]. Manuel vstoupil do nezávislé organizace Sociálnědemokratický směr pro Kubu (Corriente Socialista Democrática Cubana) a v roce 1996 byl zvolen jejím předsedou.

Nová levice na Kubě

Během 90. let navázal Manuel kontakt s různými nezávislými organizacemi na Kubě, ale i v zahraničí. V roce 2002 založil vlastní organizaci Progresivní oblouk (Arco Progresista)[3], které i v současné době předsedá a která ve své podstatě zaštiťuje další lidově demokratické strany a hnutí na Kubě. Součástí seskupení jsou již zmíněný Sociálnědemokratický směr pro Kubu (Corriente Socialista Democrática de Cuba), Strana lidu (Partido del Pueblo) a Strana Progresivního oblouku (Partido Arco Progresista) a další. Strana Progresivního oblouku si klade za cíl podporovat nová levicová hnutí na Kubě a vytvořit platformu se sociálnědemokratickými hodnotami.

„Nikdy neexistovala diskuse v rámci kubánské levice, vždy se řešily jen záležitosti kolem revoluce, bylo na čase zahájit debatu o dalších tématech,“ vysvětluje Manuel. Stanovy opoziční politické Strany Progresivního oblouku byly určeny a zapsány se záměrem „představit lidu kulturní, politickou, sociální a ekonomickou alternativu v rámci sociální demokracie, v širokém kontextu a ve flexibilním, dynamickém a rozvíjejícím se prostředí mezinárodní politiky“.[4] 

Platforma „Jiný 18“

Se záměrem dosáhnout politické změny na Kubě rozšířil Manuel aktivity Progresivního oblouku a v roce 2015 začal pracovat na projektu jménem „Jiný 18“ (Otro 18)[5], na iniciativě vzniklé jako reakce na prohlášení Raúla Castra o jeho odstoupení z postu prezidenta v roce 2018. Hlavní náplní Manuelovy činnosti je právě volební reforma a podpora nezávislé politiky. Projekt si od začátku kladl za cíl shromáždit návrhy občanů týkající se nového volebního zákona. Zkraje se Manuelovo hnutí „Jiný 18“ muselo potýkat s kritikou ostatních oponentů a občanů kvůli jejich odlišným očekáváním, které iniciativa nenaplnila a kteří ji označili za velké fiasko. Občanská společnost si od platformy slibovala nezávislé kandidáty a jejich vítězství ve volbách. Na druhé straně, cílem Manuela a zakladatelů platformy, kteří již dopředu věděli, že kubánská vláda nepřipustí vítězství opoziční politické strany, byla vůbec přítomnost nezávislých kandidátů v masivním počtu a ve všech regionech Kuby, nikoliv jejich vítězství.

„A to jsme naplnili, a znova jsme to dokázali v listopadu 2019 s iniciativou ,Jiný 19ʻ, když měli opoziční kandidáti ve volbách opravdu velký dopad,“ vysvětluje Manuel a lituje, že „tento proces procitnutí a probuzení občanské společnosti, silné kritiky vůči režimu, nepovažují ostatní za úspěch“.

Ukázat lidem alternativu

Manuel pro svůj aktuální projekt „Návrh reformy volebního systému“ (Propuesta de la reforma electoral)[6] shromáždil více než 5 tisíc podpisů kubánských občanů. „Pokračuji v práci na reformě ústavy, je nejvyšší čas, aby se změnila. Je to komplikované, ale právě na ní intenzivně pracujeme. (…) Přispět k rekonstrukci Kuby je možné jen s prostředky a schopnými lidmi,“ popisuje Manuel své současné aktivity.

Během svého politického počínání a jako obránce lidských práv byl Manuel nespočetněkrát zadržen a vyslýchán, má zkušenosti i s „akty zavržení“ (actos de repudio) sousedy nebo jinou komunitou. Největší svou obavu Manuel popisuje s úzkostí: „Za všechno, za co jsme my oponenti bojovali, nebude mít nikdy podporu u kubánských občanů,“ a vysvětluje, že kubánská společnost se bojí přijímat jakékoliv změny, něco nového. „Je to běh na dlouhou trať, musíme pracovat s občanskou společností. Ukázat jim alternativu, ukázat, že existují i jiné možnosti, protože to je základem všeho,“ uzavírá Manuel rozhovor s odhodláním bojovat dál za demokracii na Kubě.

 

 

[1] Období počátku 90. let na Kubě je také nazýváno „speciálním obdobím“ (periodo especial). Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.politicaexterior.com/articulos/politica-exterior/cuba-la-peor-crisis-desde-los-anos-noventa/

[2] Rozhovor s Vladimirem Rocem můžete nalézt v archivu Paměti národa: https://www.memoryofnations.eu/en/roca-antunez-vladimiro-1942

[3] Oficiální stránky politické strany Arco Progresista ve španělském jazyce zde: https://web.archive.org/web/20100707082306/http://partidoarcoprogresista.org/

[4] Stanovy Strany Progresivní oblouk je možné nalézt ve španělském znění zde: https://web.archive.org/web/20100707082306/http://partidoarcoprogresista.org/

[5] Více informací o platformě můžete nalézt ve španělském jazyce zde: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/cuba-elecciones-otro-18-seguridad-del-estado-presiones-/150907.html nebo zde: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/cuba-elecciones-municipales-cuesta-morua-candidatos-/149887.html

[6] Návrh volební reformy Manuela Cuesty: 1. Přímá volba prezidenta. 2. Uznání plurality, vícestranictví. 3. Zrušení Komise pro kandidaturu. 4. Nezávislost Volebního institutu a dalších volebních orgánů.

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Memoria de la Nación Cubana / Memory of the Cuban Nation