Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ivo Brzobohatý (* 1962)

• narozen 19. ledna 1962 v Brně

• v roce 1972 vstoupil do pionýrského oddílu vedeného ve skautském duchu

• sametovou revoluci prožil v Brně

• v 90. letech se podílel na záchraně skautského areálu Kaprálova mlýna

• založil skautský kurz Fonticulus

 

Ivo Brzobohatý, skautskou přezdívkou Ještěr, se narodil 19. ledna 1962 v Brně. „Pravděpodobně ve třetí třídě jsem k Vánocům dostal Hochy od Bobří řeky. To byla knížka, co mě velmi ovlivnila… Po roce sedmdesát bylo dost náročné Foglarovy knížky sehnat.“

Ivo byl z dobrodružného světa skautů nadšený a tak začal hledat oddíl, do kterého by mohl vstoupit. To však nebylo začátkem normalizace tak snadné. V roce 1972 vstoupil Ivo do 21. střediska, které se po zákazu Junáka změnilo na pionýrskou organizaci Jiřího Wolkera. „Ten oddíl byl takovou uzavřenou diasporou,“ říká. Stejně jako mnoho dalších skautských středisek se i toto schovalo pod hlavičku socialistické výchovné organizace, ale obsah si drželo stále skautský. „Tábor byl hodně skautský, ale bez skautských symbolů.“

Když zemřel Brežněv, udělali jsme potlach

Oddíl, kam Ivo docházel, si udržel například družinový systém, typický pro skauting. Na táboře se vztyčovala vlajka a kluci byli vychováváni stejným způsobem jako skauti před rokem 1970. Zmizely však skautské symboly jako je lilie a na táboře se neskládal skautský slib. Ten Ivo složil až v 90. letech po sametové revoluci. „Třeba klubovně jsme ale říkali, že jdeme na skauťák,“ dodává.

Po pěti letech se Ivo stal rádcem (vedoucím) jedné z družin. Záhy ale oddíl opustil kvůli konfliktu, po kterém byl z vedení družiny odstaven. Na začátku 80. let nastoupil Ivo na vojnu a po návratu se do oddílu ještě na nějakou dobu vrátil. Kromě skautingu se Ivo za normalizace věnoval i trampování. „Když zemřel Brežněv, tak jsme dělali potlach, a to jsem měl strach, že nás seberou,“ vzpomíná.

Přišel průvod z vysokých škol a strach ze mě spadl

V době sametové revoluce v roce 1989 už chodil Ivo do práce a nedovedl si představit, jak moc se záhy společnost promění. „Samotnou revoluci jsem si užil naplno, ale odděleně od skautingu,“ říká. Po demonstraci v Praze 17. listopadu se během víkendu rozšířily informace o událostech i do ostatních krajů. V Brně se na pondělí 20. listopadu svolala první demonstrace do centra města. „Toulal jsem se po Náměstí Svobody a docela jsme se bál. Najednou přišel průvod z vysokých škol a ten strach ze mě spadl. Byl to dost silný zážitek.“

Následující den se svolala další demonstrace, ale té se Ivo nezúčastnil. „V úterý jsem měl schůzku, ale nikdo na ni nepřišel. Všichni dorazili až po dvou hodinách z demonstrace,“ vybavuje si a vzpomíná, že se tehdy ještě stále báli represe ze strany komunistické moci.  „Kolega se mě tiše ptal, jestli jdu večer, tak jsem mu jenom ukázal, že mám v kapse svíčku, a to bylo všechno, co jsem si dovolil.“

Na pondělí 27. listopadu byla vyhlášená generální stávka. Podnik, kde Ivo pracoval, svolal všechny svoje zaměstnance do zasedačky a tam se je snažili držet, aby se stávky nezúčastnili. „Tam jsem řekl, že jsem nikdy generální stávku nezažil a že si to nechci nechat ujít, a odešel jsem středem. Pár lidí šlo za mnou,“ vypráví.

Získali jsme Kaprálův mlýn

Po sametové revoluci mohl Ivo konečně složit skautský slib a zapojit se do znovuobnoveného Junáka. Brněnští skauti získali do pronájmu rozpadající se Kaprálův mlýn a Ivo se tam stal prvním správcem: „Snažili jsme se tu budovu postupně oživovat, ale chátrání se nedařilo zastavit.“ Po roce 2007 byl mlýn skautské organizaci darován a konečně se mohlo začít s rekonstrukcí stavby. Ivo ve mlýně několik let žil a organizoval tam brigády pro české i zahraniční skauty. Dnes je z Kaprálova mlýna fungující středisko ekologické výchovy.

V době opravy mlýna pracoval Ivo na evropských projektech zaměřených většinou na spolupráci českých a slovenských skautů. „Problém projektu opravy Kaprálova mlýna byl, že chyběly peníze na mzdy. Vždycky jsme si museli najít něco, co nás zaplatilo.“

Čeká nás mnohaletá krize

Ivo se v 90. letech také plně zapojil do rozvíjejících se skautských kurzů a lesních škol. V roce 1993 jel na první kurz FONS a v roce 1996 založil kurz Fonticulus. „To byl FONS pro mladší věkovou kategorii. První tři ročníky proběhly na Kaprálově mlýně,“ vysvětluje. Od konce 90. let se Ivo podílel na přípravách vzniku Skautské nadace Jaroslava Foglara, která se následně 15 let snažila převzít dědictví po Foglarovi. Tato nadace se však dostala do likvidace a až v roce 2020 se povedlo situaci vyřešit.

Ivo Brzobohatý je ženatý a vychovává čtyři děti. Věnuje se vyhledávání a nákupu pozemků na skautská tábořiště a v současnosti administruje projekt Skauting pro školy. Znepokojuje ho současná ekologická situace: „Jsem velmi skeptický ohledně budoucnosti. Myslím, že skončil růst průmyslové výroby, který tu byl 250 let a čeká nás mnoholetá krize.“